Boj o mrtvý život

3.Co jsi zač?

Věděl jsem že to půjde s námi.

„Eriku?" hlesl jsem, když se na mě upřely dvě svítící zelené oči. Ukázal jsem tím směrem a můj společník zaklel. Pustil mou ruku. S pohledem upřeným do rudých očí skrývajících se daleko v temnotě se natáhl pro pevný klacek ležící u mých nohou. „Co jsi zač? Necítil jsem tě." promluvil Erik tiše, měl jsem pocit, že si to řekl jen pro sebe.

Postava se pohnula naším směrem. Větrem se nesla ozvěna Erikových slov: Co jsi zač? Necítil jsem tě. Co jsi zač? Necítil jsem tě. Necítil jsem tě. Co jsi zač?...

Viděl jsem, jak se v Erikovi napnuly všechny svaly. Pořád byla slyšet ta divná ozvěna. To není normální, kde se tu vzala? Takhle se zvuk nenese...

Ze stínů do šera vstoupil ten, kdo je sledoval. Byl to vysoký stařík. Dlouhé, bílé vlasy mu splývaly z ramenou, obličej měl zarostlý vousy. Křídově bílá pleť ostře kontrastovala se zelenýma očima a červeným kaftanem, který měl na sobě. V ruce s dlouhými nehty svíral kožený karabáč.

Zelené oči nás přelétli pohledem a stromy kolem zapraskaly. Divné. Pomyslel jsem si.

Stařík se zasmál smíchem malého dítěte, z toho zvuku stydla krev v žilách. „Co jsem zač?" zeptal se stařík bezduchým hlasem, kolem něj se zvedl vítr s ozvěnou: Co jsem zač? Co jsem zač?

„To tě nemusí zajímat chlapče." stařec se nadechl, ve stejnou chvíli mě udeřil prudký vítr do zad, zelené oči se usmály a upřely na Erika. „Páchneš smrtí, ale tvůj přítel ne. Ještě ne. Nechej mi ho a běž. Uteč mrtvý chlapče."

„Ne." řekl Erik a pevně stiskl klacek, až mu zbělaly klouby prstů. „Ne?" zopakoval stařec pobaveně a pokračoval: „Jsme na jedné lodi mrtvý chlapče. On je jen člověk, daruj mi ho. Močály jsou hladové, jedné lidské duše ubude." S každým slovem se stařec přiblížil, až je dělila vzdálenost sotva pěti metrů. „Stůj!" řekl Erik pevným hlasem. „Nebo?" otázal se stařec, přičemž mrskl karabáčem z kterého vylétl šlahoun a obtočil se kolem větve, kterou svíral Erik. Stařík pohnul zápěstím a Erikova provizorní zbraň letěla stranou.

„Mrtvý chlapče, poslední nabídka zní: Nechej mi ho a zůstaneš žít. Ach, jak směšně to zní. Zachraň se. Běž!" řekl stařec svým bezduchým hlasem, upřel na mě své zářící oči a usmál se.

Erik se podíval na starce, pak na mě a znovu na starce. Pokrčil rameny a svůj pohled upřel do starcových očí.

„Tak fajn." Řekl Erik.