(Ne)bezpečná zóna

IV

Ze spánku mě vytrhly kroky, které mi připadaly, jako by právě dopadaly vedle mé hlavy. Když jsem ale otevřela oči nikoho jsem nezahlédla a už bylo slyšet zase jen vlny.
Předchozí den jsem čekala, že ráno nastane nějaký šok, ale ten se nekonal. O všem se mi zase zdálo a naopak, moře mě spíš uklidnilo.

Postavila jsem se a všimla si nádherného východu slunce, které jistě začalo probouzet obyvatele ostrovu. Představila jsem si, jak šimrá po tvářích mou matku, táta se k ní nakloní, políbí ji na čelo a odchází do práce. Vytáhnout z postele brášku je ale těžký úkol. Když ale táta přijde do mého pokoje...

Znovu jsem zaslechla nějaké šustění, ne moc daleko ode mě. Nečekala jsem na to, až mě dotyčný zpozoruje a schovala jsem se znovu do výklenku, který byl mou postelí tuto noc. Chvíli trvalo, než mi nové slunce osvětlilo příchozího. Cítila jsem, jak se mi na chvíli zastavilo srdce. Byl to on. Jediný člověk, se kterým jsem snad včera mluvila. Můj dech se začal zrychlovat, tím bylo těžší ho úplně zastavit. Tak moc jsem si přála, aby mě neviděl.

Ulevilo se mi, když kolem mě jen prošel a neohroženě seskakoval ze skalky na skalku tak, aby se dostal dolů k vodě a nemusel se namáhat dojít na schůdnější cestu. Bylo vidět, že v tom má praxi.
Jakmile se mi ztratil z dohledu, odvážila jsem se vystoupit ze stínu mé "ložnice".
Když doskočil na měkký písek, za běhu si sundal bílé tričko a odhalil tak své opálené tělo, které opravdu dokazovalo, že tráví dost času venku. Přistihla jsem se, jak zírám na jeho napínající se svaly, ale pohled jsem neodvrátila.
Moje myšlenky na chvíli sklouzly k mému celoživotnímu výzkumu. Proč se nemůžu víc opálit. Nikdy jsem neměla pleť, která by se podobala barvou zdi. A vlasy jsem neměla zrzavé, nýbrž hnědé.

Jeho tělo právě pohltily vlny a já měla nutkání také běžet na pláž. A to jsem také udělala. Nedošlo mi ale, že jsou skalky ještě mokré a chvíli jsem musela balancovat, abych se nenapíchla na ostrý roh jednoho kamene. Trvalo mi to sice déle než jemu, ale musela jsem se pochválit, nešlo to vůbec špatně.

A tak jsem stála na pláži a sledovala jeho orientaci ve vlnkách. Musel mít pořádnou sílu, plaval dost dlouho kraula a to rychle. Navíc v moři.
S mými vlasy a šaty si pohrával vítr a mně na rukou naskočila husí kůže. Přestávala jsem ji ale vnímat, když jsem se začala soustředit na všechno to kolem.

„Nádhera, že?" zašeptal někdo vedle mě. Nepotřebovala jsem otáčet hlavu jeho směrem, bylo mi jasné, kdo to je. Stejně jsem to ale udělala a o vteřinu později jsem toho litovala. Modré oči si se zájmem prohlížely ty moje.
"Proč tě vůbec neznám?" položil otázku, která mě bodla do srdce. Znovu otevřela ten hrozný pocit.
„J-já nevím." vydechla jsem a odvrátila pohled. V tu chvíli jsem dostala nápad.

Procházeli jsme zpátky do města lesem a já vyprávěla smyšlený příběh o tom, jak jsem se pohádala s rodiči a jak můj život stojí poslední dobou za nic.
Se zájmem mě poslouchal.

„Umíš vyprávět. Neuvěřitelně poutavě." řekl po chvíli. Tato reakce mě dost překvapila.
Zadívala jsem se do jeho očí a poznala jsem, že mě tento člověk skutečně poslouchal. Rozpoznala jsem v nich ale ještě něco dalšího.
Nevěřil mi. Nebo pochyboval.

Pod nohama mě příjemně hřála silnice, kterou ještě slunce nestihlo rozpálit a vánek se jen marně snažil podmanit si mé vlasy. Všude byl klid, ale celé okolí bylo nádherně osvícené. Občas jsme si vyměnili pohledy ale už jsme nemluvili. Užívali jsme si tu chvíli.

Prostě to tak bývá. I když mi den před tím zmizel celý můj svět, dala se moje hlava naplnit hezkými myšlenkami.

Zdravím!

Slíbila jsem, že na tomto příběhu budu pracovat a vydám co nejdříve aspoň něco dalšího k otázkám a odpovědím a odhalím tak aspoň něco.

Přidám tedy dvě kapitoly najednou, protože jsem do příběhu chtěla ještě naposled vdechnout nějakou tu naději a dobrou náladu, ale zároveň jsem sama sobě slibovala kapitolu, která odkryje něco dalšího.

Proto jako první přidávám pozitivní kapitolu s pozitivní hudbou.

Poslední dobou nějak nemůžu psát ty vydepkované části, protože z nich mám nakonec depky sama. Ale rozhodně budu pokračovat.

Ještě bych se chtěla zeptat, jestli posloucháte hudbu, kterou ke kapitolám přidávám.

Budu moc ráda za každé přečtení, vote a komentář :)