Ťuk, ťuk vyléčíte mě?

Část 2

Dr. Chase znuděně poťukával nehtem na desku skleněného stolku. Dr. Formen v čele stolu hnedle vedle něj ho se zaujetím hodného zoologa pozoroval. Počítal kolikrát za minutu je schopný Dr. Chase učinit tento jeho pohyb a jestli se jeho tempo to minutu od minuty zrychluje, zpomaluje nebo zůstává konstantní. Což vedlo k dalším mnohem zajímavějším otázkám a to: „Co by znamenalo, kdyby se jeho ťukání měnilo. To se tak nudí nebo je spíš nervózní, a proč by byl nervózní z čeho?

Zatím co Dr. Chase a Dr. Formen byli zabráni do oné dětské hry. Dr. Cameronová seděla u počítače na druhé straně místnosti a psala horlivě emaily, o kterých doufala, že by mohly pomoci dětem v Somálsku.

Skleněné dveře do místnosti se otevřely a dovnitř konečně vkulhal jejich šéf. V jedné ruce držel hůl a v druhé modrou složku, kterou v zápatí hodil na stolek, přímo před Chasův obličej. Chase sebou vylekaně trhl, což si vysloužilo Housův potěšený úsměv z dobře odvedené práce.

„Pacient, jedna střelná rána na boku, únava, zkolabování pravděpodobně z jeho téměř vykrvácení. Distorze kotníku a možná fraktura několika kostí, otřes mozku a podezření na nějaké drogy nebo jedy. Stabilizujte ho, ošetřete rány, udělejte kompletní rozbor krve. Chci testy, jestli v sobě něco nemá a pokud ano, tak co. Zjistěte, jestli nemá ještě nějaká zranění, jestli nemá vnitřní krvácení a pak ho nadopujte vicodinem a pokud to nezabere tak mu dejte morfium," křikl na svůj tým a začal se belhat ke kávovaru, jako by nic. Nikdo však z týmu se ani nepohnul. Seděli a překvapeně na něho zírali. House si toho po chvíli všiml a se značným podrážděním se na ně otočil.

„Copak jste mě neslyšely?!" štěkl na ně.

„Ne, ale..." začala Dr. Cameronová.

„Tak co tu ještě děláte. Mám si podat snad kolkovanou žádost?!" plivl na ní a na to se jeho tým konečně zvedl, šokován Housovým jednáním, nikdo však po Dr. Cameronové se neodvážil již nic namítnout ani cokoli říct, a tak zamířili ke dveřím. „Hej, počkejte," zavrčel ještě House. „Cuddyová to vědět nemusí stejně jako zbytek nemocnice. Čím míň lidí tím líp. Pokud se zbudí, žádné otázky. Všichni lžou, speciálně ti, kteří mají jednu kolku v boku."

Doktoři přikývli a raději rychle zmizeli.