Ťuk, ťuk vyléčíte mě?

Část 6

Pacient se probudil do nemocničního pípání a s ukrutnou bolestí hlavy. Chvíli byl dezorientován. V hlavě se mu tetelily nedávné vzpomínky na mučení, útěk a skok s padákem z Empire State Building. Co následovalo po tom skoku, netušil. Při těch vzpomínkách se mu zvedl tlak a srdce začalo být rychleji, což přivolalo jednu ze sestřiček na chodbě.

Přiběhla do pokoje, ale nevěděla, co má dělat. Pacient na svůj stav vypadal dobře, vlastně lépe než před několika hodinami, když byl v klidu a spal.

„Jste vzhůru," konstatovala překvapeně.

„Páni, nepovídejte, to by člověk neřekl," ušklíbl se mladý muž a sestřička si pomyslela, že se to až přízračně podobá, jak onen sarkazmus, tak úšklebek, jednomu nejmenovanému doktorovi s holí. Tuto myšlenku však rychle zasunula daleko do své mysli. „Kde to jsem?" chtěl okamžitě vědět pacient a upřel na ni své hnědé oči. Říci, že byly příjemně hřejivé a upřímné, avšak nezdravě vážné a pro člověka jeho věku se nehodili, byly nepřirozené, viděli toho příliš mnoho, by bylo jen opakování zaběhnutého úsloví. Oči vám z pravidla sami o sobě nic neřeknou, pokud je nedoprovází jiný projev, jako jsou slzy, mimika obličeje, slova, nebo gesta, avšak existují případy, kdy nemáme nic z toho a stejně dokážeme jako zvířata vycítit nebezpečí. Sestra toto nebezpečí vycítila, jakmile si jí ty hnědé oči přeměřily od hlavy k patám. Bylo to iracionální. Byl to pacient, sotva se držel při vědomí, nacházeli se v nemocnici plné lidí, byl sám bez ničeho, jenom v nemocniční květované košilce. Sestra se toho pocitu, ač toto všechno věděla, zbavit nedokázala.

„J-Js-Jst-Jste v ne-ne-emocnici P-Pr-Princeton-Plainsboro v-v-v Ne-Ne-New J-Je-Jersey," odpověděla koktajíce.

Mladík se rozhlédl po místnosti a kývl na znamení, že té odpovědi důvěřuje. „Fajn, když je tomu tak, chci vidět Hada," dožadoval se v zápatí.

„Had? Viděl jsi tu hada?" vyděsila se sestřička. Ten požadavek nedával smysl. Ten mladík asi měl poškozený mozek. Nedivila by se.

„Ano, Had, kde je?" naléhal dál. Sestřička v takové situaci už dávno měla volat doktory a běžet pro pomoc, ale z nějakého důvodu se nemohla ani pohnout. Jako by ten jeho pohled jí přikoval k podlaze. „Had, muž, doktor, modré oči, prošedivělé vlasy, sarkastický, šílený se žádnou úctou k jakékoli autoritě. Podle posledních informací má teď chodit o holi a vést zde diagnostické oddělení," objasnil konečně.

„Vy myslíte doktora House," konečně to sestřička pochopila.

„Hmmm, snad, pokud odpovídá danému popisu... Chci s ním mluvit."

„Jistě, teď jste se probudil. Dr. House je váš ošetřující lékař, určitě vás za chvíli navštíví," blekotala sestřička, i když o tom sama pochybovala. Bylo všeobecně známé, že Dr. House své pacienty nenavštěvuje, když nemusí.

„Nerozuměla jste mi?! Chci s ním mluvit. Teď hned!" křikl na sestřičku.

„Ano, vyřídím mu to," ustrašeně pípla a rychle zmizela z místnosti směrem k Housové kanceláři.