My Mysterious Liam || z.p.

6.

Dobré ráno, Zaynie

Doufám, že ses dobře vyspal. Pokud tohle čteš, je jasné, že se můj dárek dostal do tvých rukou a já jsem za to už předem rád. Snad z něj máš alespoň z poloviny takovou radost, jako jsem si představoval. Chápu, pokud se se mnou už nebudeš chtít bavit, je to jen tvé rozhodnutí, ale pamatuj, že bych tě nikdy nenechal jen tak odejít. Možná je to se mnou občas nudné, nebo složité, to nepopírám, jen o tebe nechci přijít. Vím, že se my dva moc dlouho neznáme a možná je celé tohle jedno velké klišé, ale já tě znám už nějakou dobu. Ne přímo osobně, spíš tak nějak společensky; od vidění, chápeš. Věř mi, nejsem žádný podělaný úchyl, jen jsem jaksi nemohl odolat tomu, něco víc si o tobě zjistit. To přece není špatné, lidé to dělají, no ne? Neříkej, že jsi to ty sám nikdy neudělal. Ale abych se vrátil k tématu, chci, abys jel, i kdybych měl já zůstat doma, aby ses kvůli mně necítil nějak nepříjemně, stačí jen říct, cokoliv a já to splním. Jen prosím, jeď, zasloužíš si to.

_

Stálo na ozdobném papíře, který měl světle hnědou barvu a zlaté rámování. Vážně jsem nechápal, jak to všechno mohl stihnout a hlavně, proč? Proč to pro mě všechno dělal?

Nejspíš jsem v tu chvíli byl rudý až na zadnici, protože tohle určitě nebylo jen tak nějaké přátelské gesto. Měl o mě větší zájem, než jako o pouhého kamaráda, to bylo z dopisu jasné.

Nevěděl jsem, co udělat dříve, jestli mu poděkovat, nebo utíkat za mámou a radovat se s ní. Rozhodl jsem se raději pro první možnost, protože jsem nebyl zase tak nevychovaný, abych ho nechával čekat na odpověď.

Zaynik: Hrozně moc rád pojedu a poznám toho, kdo zařídil výlet mých snů! <3 Ani nejde slovy vyjádřit, jakou mám radost, vážně, cítím se tak nepopsatelně úžasně. Sice nechápu, proč to pro mě děláš, ale byl bych hloupý, kdybych opět odmítl. Rozhodně večery strávené s tebou nebyly nudné, bavil jsem se, stejně jako ty. Trochu mě znervózňuje fakt, že sis o mě zjišťoval nějaké věci, bez toho aniž by ses pokusil mě poznat osobně, ale přiznávám se, taky jsem to už udělal. Rád bych tě více poznal, abych věděl, jak ti mám říkat a taky abych věděl, kdo pro mě za tak krátkou dobu tolik udělal.

Lampyuk: Nemáš ani ponětí, jak velký kámen ze mě teď spadl. Vážně jsem se bál, že se se mnou přestaneš bavit, nebo že odmítneš jet. Jsem rád, že jsem ti udělal radost a s potěšením tě blíže poznám i já, jen to chce čas, možná v New Yorku ;)

Zaynik: To bych ti po tomhle nemohl udělat, navíc jsem to řekl jen kvůli mámě. Mluvili jsme spolu, já jí řekl o tobě a ona na to, že když tě vůbec neznám, tak bych se s tebou neměl bavit. Taky mi to nepřijde úplně nejlepší, když o tobě mluvím, je to, jako bych mluvil o věci, která nemá žádné jméno. Chtěl bych znát alespoň to, proč se tolik snažíš zůstat neznámý?

Lampyuk: Vím, že naše seznámení není za nejlepších podmínek, ale zkrátka to nejde, zlato. Myslím, že ve škole je jen pár chlapců s mým jménem, a tak nechci, aby si hned zjistil, který z nich jsem já.

Zaynik: Chápu tě, ale není to vůči mně fér, ty moji maličkost znáš, dokonce ještě déle, než já znám tebe.

Lampyuk: Pokud sis mě nikdy předtím nevšiml, tak to přece není můj problém, můžu ti zaručit, že jsme se už mnohdy setkali ve větší skupince lidí

Zaynik: Já vím, ale i tak. Jak by ti bylo, kdyby se o tebe někdo takhle zajímal a ty bys ani neznal jeho jméno?

Lampyuk: Byl bych za to vděčný.

Zaynik: To já ale přece jsem, neřekl jsem nic ve smyslu, že bych nebyl, to přece víš. Mám z toho vážně velkou radost, vážím si toho, ale přes to mi v hlavě neustále hlodá otázka na tvé jméno.

Lampyuk: Budeš jí muset odolat, každý mnohdy v životě musí být trpělivý. I když máš chuť na jahody a rostlinka má zatím jen květy, žádné jahody si nedáš. Počkáš, než vyrostou a až poté si je můžeš v klidu vychutnat. Ber to tak, že jsem květ jahody, právě teď bych ti byl k ničemu ;)

Zaynik: To ale přece nedává smysl, jak to souvisí se mnou a s tebou?

Lampyuk: Uvidíš, zlato, dočkej času

Zaynik: Proč mi tak pořád říkáš?

Lampyuk: Nelíbí se ti to?

Zaynik: Říká mi tak máma..

Lampyuk: Oh :D

Lampyuk: Tak to s tím rychle přestanu

Zaynik: Pokud nechceš být má druhá matka, tak to tak nejspíš bude lepší.

Lampyuk: O takový vztah s tebou vážně nestojím :D

Zaynik: A o jaký ano?

Lampyuk: Myslíš, že je rozumné to řešit takhle na začátku, kdy ani neznáš mé jméno?

Zaynik: Mohl jsem ho už dávno znát, kdyby nebylo někoho.

Lampyuk: Kdyby nebylo mě, myslím, že by ti to jméno bylo k ničemu :D

Lampyuk: Navíc myslím, že tohle téma už máme vyřešené

Zaynik: A s kým jste ho řešili?

Lampyuk: Ale no tak :) Už máma vyplnila všechny ty papíry? Zítra to musí být ve škole, ale pokud ti ještě není dobře, stačí to přes noc nechat ve schránce a já to tam ráno odevzdám za tebe

Zaynik: Takhle můžu zjistit, kdo jsi!

Lampyuk: A vážně bys o to stál takhle? Já bych z tebe byl velmi zklamaný. Musíš být trpělivý, pokud rostlince usekneš stonek, taky se nedočkáš žádné jahody.

Zaynik: Nebudu se vyptávat

Lampyuk: Tak dobře, to jsem rád

Zaynik: Vážně ti za tu možnost děkuji, do New Yorku jsem se vždy chtěl podívat <3

Lampyuk: To já přece vím, proto jsem na tom tak trval :)

Zaynik: Raději se ani nebudu ptát, jak jsi to zjistil.

Lampyuk: Nemusíš se bát

Zaynik: Nebojím se.

Zaynik: Přišel táta, budu muset jít, ještě neví o tom, že nakonec pojedu!

Lampyuk: Tak se utíkej hezky pochlubit :)