My Mysterious Liam || z.p.

7.

Lampyuk: Co na to řekl, táta?

Zaynik: Měl neskutečnou radost, stejně jako já a máma, takhle jsem ho už dlouho neviděl. Nezní to tak, jaké to ve skutečnosti bylo, vážně, nedovedeš si představit, jak moc jsi mým rodičům pomohl. Oba dva už nějakou domu ničí, že dokážou vydělat sotva na to, abychom přežili. Vědí, jak moc do New Yorku chci a když jsem přišel s tím výletem, byli zničení, protože bylo jasné, že si to nebudou moct dovolit. Stále tomu nemůžu uvěřit, je to jako nádherný sen, ze kterého už se nechci nikdy probudit.

Lampyuk: Vážně mě to těší, proto jsem to taky udělal, lidem by se mělo pomáhat, když to sami nezvládají a jiní nevědí co s penězi :)

Zaynik: Na druhou stranu doufám, že si nemyslíš, že se s tebou bavím jen kvůli tomu, že jsi mi to zaplatit. Takhle to není, já nejsem takový, vážně.

Lampyuk: Vím, že takový nejsi :)

Lampyuk: Bože, pořád mám hrozné nutkání říkat ti zlato.

Zaynik: Děláš, jako bych byl tvůj kluk.

Lampyuk: Mohl bys být

Zaynik: Ale nejsem.

Lampyuk: Jsi si jistý?

Zaynik: Ano!

Lampyuk: Tak si vzpomeň, co všechno jsme spolu zatím dělali. Stále ti nepřijde, jako bychom byli pár?

Zaynik: Vždyť takové věci dělají i přátelé.

Lampyuk: Pravda, ale stejně jednou budeš můj ;)

Zaynik: Děláš, jako bych byl nějaká trofej.

Lampyuk: Vystavím si tě na polici :D

Zaynik: To by se mi nelíbilo, nerad se vystavuji

Lampyuk: Oh, právě jsem si tě představil jako model na rozkošné prádélko :3

Zaynik: Ještě si pořádně rozmyslím, jestli tě chci vůbec poznat. :d

Lampyuk: Zamiluješ si mě

Zaynik: Tím si právě nejsem tak jistý :P

Lampyuk: Ale no

Zaynik: Hele, ještě nejsi unavený?

Lampyuk: A ty?

Zaynik: Já docela ano, kór když jdu zítra do školy a budu muset brzo vstávat.

Lampyuk: Měli bychom jít spát

Zaynik: Tak nejspíš dobrou noc?

Lampyuk: Dobrou noc, ať tě blešky štípou celou noc ;)

Zaynik: To snad ne :D

Lampyuk: :)

Odpověděl jako poslední a já už se chystal jít spát, když se mi do hlavy dostala myšlenka na Nialla. Jeho táta domů jezdil jednou za půl roku a během týdne byl opět pryč.

Nechápal jsem, jak to jeho manželka - Niallova matka, může tak dlouho doma sama s dvěma dětma zvládnout. Jasně, Niall už byl prakticky dospělý, takže se o sebe dokázal postarat sám, jenže jeho táta tak pracoval už několik dlouhých let.

Nikdy mi neřekl, co dělá, možná tam měl druhou rodinu, nikdo nemohl vědět, co všechno se tam může dít, ale Maura mu zůstala i přes to všechno věrná. Nikdy by ho nepodvedla, protože stále byli manželé a ona ctila manželský svazek, pak už ale bylo na Thomasovi, jestli bude stejně tak oddaný, nebo ne.

Chápal jsem, že to pro ně všechny musí být těžké a s odstupem času jsem pochopil, proč na mě vlastně blonďáček zapomněl. Neměl jsem mu to za zlé, kdybych byl v jeho situaci, taky bych byl už týdny od otcova příjezdu nervózní, a tak jsem se mu rozhodl napsat. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem na něj kvůli tomu naštvaný, nebo tak něco.

Zaynik: Ahoj, tak co táta? :)

NiChos: ahoj, ale jo, jde to, jen už je to od minula takové divné. Dusno by se tu dalo krájet, už si ani nemají co říct, jako by oba čekali, kdo z nich to dřív vzdá, ale ani jeden to nechce udělat. Hrozně mě to mrzí, vždy když přijel, tak jsme si spolu alespoň házeli, nebo si společně povídali, ale teď nic. Jako by to už nebyl on.

Zaynik: To je mi moc líto, Ni :( Vím, že jsi říkal, že je jasné, že to jednou přijde, ale musí to pro vás být těžké. Možná se ti to ale jen zdá, víš, že třeba není zrovna ve své kůži, nebo tak. Třeba se to všechno ještě nějak zlepší.

NiChos: Nedělám si naděje na to, že by to mohlo být jako dřív. Nejhorší na tom všem je, že pokud naši půjdou od sebe, tak už tátu asi nikdy neuvidíme.

Zaynik: Tak to určitě nebude, Ni. :(

NiChos: To je jedno, stejně sám nic nedokážu ovlivnit, pokud jim to neklape.

Zaynik: Zítra tě jako první věc pořádně obejmu, dobře?

NiChos: To bych už potřeboval, ano. Takže už jsi v pohodě?

Zaynik: Dejme tomu, že už jsem schopný toho, tam jít.

NiChos: To jsem rád

Zaynik: Mám velkou novinu, kterou vám všem třem zítra musím říct :)

NiChos: Vážně? Jakou?

Zaynik: Až zítra Nini ;)

NiChos: Tak dobrá

Zaynik: Hezky se vyspi :)

NiChos: Ty taky, uvidíme se zítra

Zaynik: Tak pa, zítra.

Odepsal jsem z posledních sil a nechal svoji hlavu padnout na polštář; nebylo mi nejlíp, měl jsem pocit, že budu zvracet, ale nemohl jsem tomu podlehnout, musel jsem jet na ten výlet.

Nechal jsem tedy klesnout svá víčka a po pár minutách se propadl do říše snů, ze které mě dostal až nastavený budík.