4.kapitola-„Upíři existují"

50 3 2
                                    

......... Na první straně stálo: „tato kniha patřila rodu Euoma. „To mě tak zaujalo,, že jsem hned volala do muzea, aby mi pověděli něco o tom, kdo byl rod Euoma. Řekli mi, že se mám přijít podívat do muzea. Napsala jsem tedy tetě vzkaz, že jsem šla ven.

V muzeu už na mě čekala jedna paní, řekla mi: „půjdeme do ústraní“. Řekla mi tedy co byl rod Euoma. „Rod Euoma byl rod čarodějek, které se tu, už v dávných dobách usadily, protože utíkali před krvežíznivým zvířetem“ jakoby se nadechla a chtěla pokračovat, ale jen se na mě podívala. „Jakým krvežíznivým zvířetem“? zeptala jsem se jí a usmála jsem se! „Upírem“ když to dořekla jakoby chtěla brečet. „Co všichni máte s těmi upíry, kdo kdy o nich slyšel“? dostávala jsem záchvaty smíchu. Ona se na mě podívala divným pohledem, odešla dozadu a přinesla mi knihu a řekla: „tahle kniha je vyloučena z knihovny, ale já ti jí půjčím“. Souhlasila jsem s ní a odešla jsem. Doma jsem si četla tu podivnou knihu, byli v ní obrázky tesáků krvežíznivých zvířat, tedy upírů. „Proč je všichni nazývají zvířaty“? Nedávalo my to smysl, že by někdo takový žil mezi námi. Když jsem tak četla dál zjistila jsem, že rod Euoma byl význačný jednou čarodějnicí jménem Catrine, která jednomu z upírů vážně znepříjemnila život, četla bych dál, ale stránka, která pokračovala, byla utržená. Zajímalo mně, kdo tu stránku vytrhnul a proč? Chtěla jsem mermomocí zjistit více. Šla jsem tedy do knihovny a vypůjčila jsem si všechny knihy o upírech. „Vy máte jen 3 knihy“? zeptala jsem se knihovnice. „Ano, všechny co jsme měli nám policie zabavila“ odpověděla mi. Vzala jsem si tedy ty knihy domů a tam jsem je studovala. Nic rozumného jsem v nich nenašla. Protože už byla skoro noc šla jsem spát. 

Ráno jsem se probudila brzo, protože jsme s tetou šly do školy, aby mě mohla přihlásit. Ještě ten den jsem se setkala se svou třídou. Byli tam holky vcelku normální, ale kluci byli totálně praštěný.

Jen jeden seděl v koutku třídy, vypadal jakoby mě pozoroval. Šla jsem se s ním seznámit, ale pošeptal mi: „drž se ode mě dál“ nechápala jsem co má za problém, jen jsem se s ním chtěla seznámit.

Další den jsem šla do školy normálně, ten kluk ke mně přišel a řekl mi, že ze mě měl zvláštní pocit. „Jaký pocit“ zeptala jsem se ho. Odpověděl m takhle: „Nabitý magií“ co si pod tím mám jako představit? Raději jsem si ho nevšímala a šla jsem si povídat s holkami.

Prý je ve městě nějaké zvíře! „Jaký zvíře“ podivila jsem se. „Zaútočilo na člověka včera v noci“ přišlo mi zvláštní, že mi o tom teta nic neřekla.

Po vyučování jsem se šla projít. Ten kluk zamířil do lesa, když zjistil, že jdu za ním, jakoby se vypařil. Tak jsem se vrátila zpět a šla jsem ke kostelu.

Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem toho kluka, jak vysává knězi krev. Rychle a potichu jsem se otočila a utíkala jsem domů.

A tak jsem poprvé na vlastní oči viděla upíra.

"Není to trochu ujetý"? :D

Novej začátek (New beginning)Where stories live. Discover now