Novej začátek (New beginning)

5.kapitola-„Rande s upírem"?

...........Když jsem vešla dovnitř, uviděla jsem toho kluka, jak vysává knězi krev. Rychle a potichu jsem se otočila a utíkala jsem domů.   A tak jsem poprvé na vlastní oči viděla upíra.

Když jsem doběhla do svého pokoje vytáhla jsem ty knihy a šla jsem je vrtit do knihovny. „To je místo klidu, alespoň se tam uklidním“ řekla jsem si a šla jsem. Paní knihovnice mě přivítala vřele a zeptala se mě co potřebuji. Řekla jsem jí, že chci vrátit ty knihy. Usadila jsem se, vytáhla jsem si sešit Dějepisu a dopisovala jsem si zajímavosti z knihy dějin, co měli v knihovně. Byla velice těžká, proto jsem si jí nepůjčila domů. Když jsem byla v půlce našla jsem tam spisy. Nečetla jsem si je, jen jsem je nenápadně dala do tašky.

Po půl hodině přišel do knihovny ten zvláštní kluk, sedl si za mě a já nevěděla co mám dělat. Dělala jsem tedy, že si jen kontroluji, že mám všechno dopsaný. Dala jsem si sešit do tašky a pomalu jsem se zvedala. Knihu jsem vrátila knihovnici. Otočila jsem se ještě ke stolu, jakože kontroluji zda jsem tam něco nenechala, ale ten kluk tam už nebyl. Šla jsem tedy po schodech dolů a u vchodu jsem na něj narazila. Strašně jsem se ho lekla. Zeptal se mě: „nenašla jsi v té knize nějaké papíry“? „Ne, nenašla“ odpověděla jsem mu. Vyšla jsem z budovy ven, ale on pořád chodil za mnou. Zastavila jsem se a šla jsem za ním, zeptala jsem se ho co ode mě chce. Nic mi neřekl, otočil se a odešel.

Doma jsem si prohlížela ty spisy a zjistila jsem z nich jak se člověk přemění v upíra, jak jsou upíři rychlí, že mají silné sluchové vjemy, atd…. Ale pořád v nich nebylo napsané jak se před nimi chránit. A jak to, že můžou na slunce.

Zajímalo mě to prostě, čím dál tím víc. Takže, když jsem šla další den do školy, řekla jsem mu, že se sejdeme po škole u Restaurace. Souhlasil, ale zeptal se mě: „to má být rande“ udiveně. Řekla jsem mu ať to bere jak chce, ale ať přijde. Řekl mi tedy, že na rande mě pozve on, když bude chtít, ale že přijde.

Sešli jsme se tam tedy a já jsem mu řekla, že to vím. „Nechápu o čem mluvíš“ řekl mi úplně v klidu. „Tak jak mi teda vysvětlíš tohle“ dala jsem mu ty spisy. „Ty jsem chtěl vrátit zpátky do archívu“ řekl mi. „Vážné“ podívala jsem se na něj „a proč jsem tě teda viděla s naším, teď už mrtvím knězem“ tvářila jsem se drsně, ale začínala jsem mít strach. „Ty jsi to viděla“ zděsil se.

„Ano, viděla“ a v tom jsem zahlídla tetu. „Promiň, já už musím jít“ a šla jsem se podívat, kam jde teta. Vešla do nějakých divných starých dveří. Chtěla jsem jít za ní, nešlo to otevřít.

Odešla jsem tedy domů, ale před naším vchodem seděl na lavičce Mett. „Co tu chceš“ zeptala jsem se. „Odešla jsi mi z Restaurace, když jsem ti chtěl něco říct“. Posadila jsem se vedle něj a řekla jsem: „tak mluv“.

„Nemusíš se mě bát“ podíval se na mě „nikdy bych ti neublížil“ dořekl. Zrovna mi do toho napsala teta, že už jde domů. „Hele asi bys už měl jít“ řekla jsem mu. „Tak mi dej tvoje číslo“ vytáhl si telefon „abych se s tebou mohl spojit“. „Dobře“ dala jsem mu svoje číslo a on zmizel.

Večer mi zavolal a pozval mě na rande. Řekla jsem mu, že si to musím rozmyslet, že mu napíšu.

Šla jsem dolů za tetou a zeptala jsem se jí, co všechno ví o upírech. Neřekla mi nic co bych nevěděla. Já jsem jí tedy řekla, že mě pozval jeden kluk pozval na rande, ale je to upír. „A jak víš, že je upír“ zeptala se. „Protože jsem ho viděla jak zabil našeho kněze“ odpověděla jsem jí. „A ty by jsi s ním na to rande šla“ nechápavě se zeptala. Odpověděla jsem jí, že možná jo, ale že se bojím. „Je to přece jenom upír“.

Odešla do své ložnice a donesla mi přívěsek. Řekla mi: „nikdy si ho nesundávej, když s ním někde budeš“ vypadala dost vážně. „Ale, proč si ho nemůžu sundat“ zeptala jsem se jí. „Ochrání tě před ovládáním mysli“ a odešla z místnosti.

Napsala jsem mu tedy: „Na to rande s tebou půjdu“.

"Vy kdo to čtete máte nápad kam by mohli na rande" pište komentáře díky