Words are nothing |DRARRY| POZASTAVENO

Kapitola první

Vlak hlasitě zapískal a kola se roztočila. Harry spolu se svými přáteli hledal ještě stále volné kupé, ale ukázalo se, že žádné takové není. Měli dvě možnosti. Sednout si k novým studentům Bradavické školy nebo celou cestu snášet trpké narážky na Harryho od... Draca Malfoye.

,,Ehm, Harry?" promluvila dívka s kudrnatými vlasy vedle Harryho a mírně do něj drkla loktem. Čekalo se jen na jeho rozhodnutí.

,,Půjdeme k prvňákům. Radši si nechám vyřvat uši, než abych ho musel poslouchat..." zamračil se a otevřel kupé s ječícími dětmi.

,,Myslím, že by to vyšlo na stejno." neodpustil si Ron narážku. Dívka dloubla zrzka loktem do žeber.

,,Au! Za co?" vyřkl otázku, která zůstala vyset ve vzduchu. Znal na ní odpověď.

Trojice se usadila na svá místa. Dívka si vytáhla knížku, Ron něco čmáral do skycáku a Harry mlčel. Mlčel a přemýšlel...

Kluk s blond vlasy, který seděl o kupé dál si zatím nervózně pohrával s hůlkou mezi prsty.

,,Malfoy? Jsi v pořádku?" zajímala se dívka sedící naproti.

,,Jo. Zamyslel jsem se. To se nemůžu už ani zamyslet aby ses o mě hned nestarala Parkinsonová?"

Dívka jen lehce zakroutila hlavou a dál se věnovala svým vlasům. Na Dracovo chování je zvyklá. Nikdy nepustí jeho city napovrch, nikdy se s ničím nikomu nesvěřuje. Taková Malfoyovská pravidla, dalo by se říci. Ah, kolikrát už mu Pensy podstrkovala, že jí a Blaisovi, pohodlně usazenému vedle Draca, může říct všechno! Nejspíš marně.

Zaměřila svůj pohled na chlapce sedícího vedle stále zamýšleného aristokrata. Když si jejího upřeného pohledu všiml, posunkami mu naznačila ať se z Draca taky pokusí vytáhnou, co mu je. Chlapec pochopil.

,,Hele, Draco. Nechceš nám říct co tě žere? Víš, že mě a Pansy věřit můžeš. Před náma si nemusíš na nic hrá-"

,,No ták! Běžte s tím svým milosrdenstvím do háje! Tady člověk prostě nemá chvíli klid!" vyšel z kupé a nezapoměl za sebou dramaticky prásknout posouvacími dveřmi.

Proč mu prostě nedají pokoj? Byl zvyklí na samotu. I přes to, že mu ležela u nohou celá Zmijozelská kolej, nikdy se necítil šťastný. Vždycky byl sám. Ikdyž jsou s ním Blaise a Pancy, kteří by se vlastně dali považovat za jeho hodně blízké kamarády, něco mu chybělo. A to ho žralo nejvíc. Nevěděl co mu chybí! Na jednu stranu chtěl hrozně moc zjistit, co ho každou noc budí ze sna, ale na druhou se toho bál! Bál se, že až to zjistí nic nebude jako dřív.

,,Malfoy?!"

Ne, prosím! Hlavně ať se dotyčný neptá co mu je!

,,Co tady děláš?"

No, to je novinka. Na tohle se ho dneska ještě nikdo nezeptal.

,,Mohl bych se zeptat na to samé..." odpověděl stroze. Až teď si vlastně uvědomil, s kým to mluví. Potter...

,,Bylo mi špatně. Křik těch dětí se nedá snést..."

,,Hm..." protočil očima a dál se věnoval ubíhající krajině za oknem vlaku.

,,A co tu teda děláš ty?" přerušil ticho černovlasý.

,,To tě nemusí zajímat."

,,Ale já jsem ti odpověděl!"

,,Nikdo se po tobě odpovědi nedožadoval!" rozhodil rukama.

,,Ale to není fér!"

,,Chováš se jak malý děcko, Pottere." velkým obloukem brejlouna obešel a nasedl zpátky do svého kupé.