Words are nothing |DRARRY| POZASTAVENO

Kapitola třetí

Té noci se Harrymu zdál sen. Nebyla to noční můra, ale Harry ho nejspíš tak vnímal. Takové sny se dívkám zdají běžně. Ovšem u kluků se tento sen objevuje jen málokdy...

Nad loukou se začala stahovat mračna. Mladý hrdina utíkal, brýle rozbité, vlasy mu létaly do očí a znemožňovaly tak hrdinovi vidět postavu na druhém konci louky. V jedné sekundě se mračna stáhla zpátky, louka rozkvetla a Harry měl možnost si postavu prohlédnou. Byla celá v bílém, vlasy měla perfektně upravené a na tváři jí hrál úsměv. V tom bílé kalhoty tajemné postavy začaly šednout, vlasy cuchat, úsměv mizet.
,,Ahahah... Harry, Harry, Harry..."
Postava se začala strašidelně šklebit. Zvětšovala se a zvětšovala! Harry nevěděl co dál. Jediné na co se zmohl byl úsměv.
Ten postavu ze snu naprosto odrovnal. Zmenšila se a před Nebelvírem se oběvil kluk v potrhaných šatech, obličej v dlaních a vzlykal. Harry nedokázal ovládat jeho chování ve snu. Nohy ho nesly směrem k postavě. Klekl si k ní a aniž by tomu mohl nějak zabránit, postavu pohladil po zjizvených zádech.
,,Ha-Harry."
Vzlykla postava. Hrdina až do teď neviděl postavě do tváře. To se ale změnilo ve chvíli, kdy pevně sevřela v pěstích jeho triko a podívala se mu do očí.
Takové oči má jen jeden člověk...

Harry se s hlasitými výdechy probral ze strašlivého snu a prudce se posadil na postel. Ani mu nepřišlo tak divné, že postava ve snu byla on, ale nevěděl co znamenalo to ostatní. Ty jizvy, proměny, brečící on.

,,Harry, všechno v pohodě?"  ozval se Ron, kterého černovlasý nechtěně probudil.

,,J-jo. Všechno je v pohodě... jenom noční můra." pousmál se černovlasý, znovu si lehl.

,,Dobře. Tak zase dobrou, Harry." otočil se zrzek na druhý bok a Nebelvír zachvíli uslyšel jen jeho pravidelné oddychování.
Sám si taky znovu lehl a po zbytek noci se snažil usnout a na sen nemyslet.

No... nepovedlo se...

,,Dobré ráno Mio." zývl Harry ospale a přisedl si ke stolu.

,,No to je dost, že jsi tady! Kde se couráš, prosím tě!" vyjela na něj kudrnatá dívka.

,,Čekal jsem teda přívětivější přivítání." protočil očima a nabral si snídani.

,,No dobrá. Promiň. Tak, dobré ráno... nevíš co je s Ronem?" zvedla zrak od jídla a rozhlédla se po celé místnosti.

,,Nevím, třeba zaspal." prohodil Harry a snažil se upravit si vlasy. Ať je uhlazoval jak chtěl, vždycky se sem tam oběvila kudrlina, která celý vzhled kazila.

,,Sakra! Jak to ten Malfoy dělá, že má vždycky tak dokonalé vlasy!" brblal si Harry pro sebe a doufal, že ho nikdo neslyšel. Když už jeho myšlenkami zabloudil k aristokratovi, uvědomil si, že se princátko Malfoy neuráčil přijít na snídani. Vlastně... jeho samotného úplně přešla chuť na nějaké jídlo, když si vzpoměl na dnešní sen.

,,Mio, jdu... jdu se podívat po Ronovi. Za chvíli jsem zpátky..."

,,Ale Harry!" bylo poslední co jsem slyšel.

,,Ron už dávno přišel..." dobrblala si větu dívka.

Zelenooký procházel chodbami, ale něco ho vyrušilo. Slyšel tiché vzlyky. Zpomalil krok a pomalu šel tam, odkud se mu zdálo, že vzlyky přichází. Došel k výklenků u zdi a zahlédl kluka. Už jen podle kravaty věděl o koho se jedná. Zmijozel, ten nejhorší. Teď ale vypadal bezbraně. Jako vystrašená myška, která potřebuje pomoct. Krčil se v koutě a brečel. Harry si to nedokázal vysvětlit, ale z nějakého důvodu nechtěl, aby Zmijozel trpěl. Snad z důvodu aby si nevyplakal ty jeho úžasně šedé oči...

Nebelvír zatřepal hlavou aby vyhnal tyto myšlenky. Přistoupil ještě o něco blíž a aniž by si to uvědomoval, položil svoji ruku na aristokratovo rameno.

,,Malfoy?" zeptal se, ale věděl, že to je on.
Kluk sebou cukl a okamžitě si začal utírat slzy. Harry měl pravdu. Kdyby nepřišel, byly by jeho oči fuč.

,,Co chceš Pottere?!" vyjel na něj stroze.

Harry nevěděl. Nevěděl co odpovědět. Nevěděl co chtěl. Nevěděl, proč tu byl. Nevěděl co cítil.

,,J-já..."

,,Jestli jsi se mi přišel vysmát, tak prosím! Jen do toho! Já už stejně nemám co ztratit!"

Harryho Dracova reakce překvapila. Odkdy dává najevo své city? Odkdy se Draco vzdává?

,,Jen... chci pomoct." šeptl zelenooký.

,,Ah, a jak asi?! Mě už není pomoci... a vůbec! Nemusíš mě litovat!" zvedl se šedooký prudce. Bohužel se zvedl až moc rychle a důsledkem toho se mu zamotala hlava. Tmavovlasý naštěstí zareagoval včas a Malfoye podepřel ještě dřív, než se stihl skácet k zemi.

,,Mám tě dovést na ošetřovnu?"

,,Z-zbláznil ses? Kdy-kdyby přišli na t-to co jsem dělal, a-asi by mě vy-vyloučily!" kvůli vzlykům nemohl mluvit.

,,Tak... tě odnesu jinam."

Světlovlasému už to bylo jedno. Ať ho třeba položí k Brumbálovi na stůl, už ho to nezajímá! Po dnešním zjištění se cítil, trapně, poníženě, stupidně a fakt, že ho otec nejspíš nechá vydědit mu tuhle situaci nijak neulehčoval. Zavřel oči a nechal stékat jednu slzu za druhou. Bylo mu lhostejné i to, že ho slavný Harry Potter nese neznámo kam! Přestal vnímat dění okolo sebe. Zaposlouchal se jen do hlasitých kroků, které se občas měnily v dupání.

A pak přišla úleva.

Taková úleva, že se Dracu Malfoyovi zavřeli oči a usnul. Jenže nevěděl, kde, kdy a u koho...