Words are nothing |DRARRY| POZASTAVENO

Kapitola čtvrtá

Blonďáčka probral hlasitý zvuk. Rozespale si promnul oči a zamžoural po místnosti. Byla trochu tmavější, osvětloval jí jen velký lustr se svíčkami. Bystrému chlapci nedělalo problém poznat, že je v komnatě nejvyšší potřeby. Jak se tu ocitl si nepamatoval. Hlava se mu ještě mírně točila a když se vyšvihl do sedu, bolest hlavy se ozvala ještě víc. Promnul si spánky a s hlasitým kníknutím padl zpátky na postel. Venku pršelo a chlapci připadal každý dopad kapky na okno jako výbuch atomové bomby.

,,Né! Proč?!" kníkl do ticha a hlavu strčil pod polštář. Zvuky kapek to sice utišilo, ale ne úplně.

,,Už jsi vzhůru?" ozval se hlas z druhé strany místnosti. Od dveří.
Blonďatý se rozhodl neodpovídat. Podle bolestného skučení to mohlo Potterovi- poznal, že je to Potter už když ty dveře zavrzali- dojít.

,,Ne asi..." zamrmlal si Zmijozel pro sebe, ale černovlasý to stejně zaznamenal.

,,Vidím, že jo."

Aristokratovi se okamžitě vybavil ten jeho typický úšklebek! Aghr! Jak ten Pottera nenáviděl!

Někde uvnitř sebe ale citíl vděk.

Vděk?

Vděk.

Děkoval Harrymu za to, že ho tam nenechal válet se jako kus hadru a aspoň tím, že ho donesl sem- ano, vzpoměl si, že to byl on- ho zachránil před zrakama ostatních studentů. To, že ho takhle viděl Potter, byla sice ostuda a Draco na to nejspíš nikdy nezapomene, ale na druhou stranu... lepší, než kdyby ho viděla celá Zmijozelská kolej a další.

,,Na, přinesl jsem ti tohle. Udělá se ti líp, stačí když to zapiješ." poprosil komnatu o skleničku s vodou ,,Věř mi..."

Vedle blonďáčka se mírně promáčkla matrace. Harry si sednul. Ta drzost!
Malfoy se nemotorně vymotal z peřin a zádami se opřel o pelest postele. Chvíli se na prášek nejistě díval. Co když ho chce Potter zdrogovat? Určitě je to plné omamných látek nebo něčeho takového. Těkl pohledem z prášku k černovlasému. Ten jen kývl hlavou směrem k dvoubarevné pilulce, tím chtěl Zmijozela povzbudit. Viděl, že se mu do polknutí prášku dvakrát nechce. Mladý aristokrat se odhodlal a roztřesenýma rukama se natáhl po prášku. Chvíli se na něj ještě nejistě díval, ale pak vymrštil ruku ke své puse a prášek zapil.

,,No, vidíš. Ani jsem tě nemusel nutit." usmál se Harry tak moc, že si blondýn myslel, že mu odpadne spodní čelist. Vážně to vypadalo, jako kdyby někdo Potterovi proříznul pusu. Něco uvnitř něj ho donutilo se usmát. Když však zaregistroval, že Potterovi úsměv oplácí, okamžitě nasadil jeho běžný výraz. Bez emocí.

,,Ale noták! Úsměv ti sluší víc." mrknul na něj Harry.

Odkdy je Harry tak milý? To spal tak dlouho? A odkdy mu ve svých myšlenkách začal říkat Harry!

Místo poděkování si jen výtáhl peřinu víc pod bradu a dál pozoroval každičký pohyb osoby naproti němu.

,,No, nevím, jestli je na to teď vhodná doba, ale... nechceš mi říct co se stalo?"

Co prosím?!

Slavný Harry Potter se ho právě zeptal, jestli se mu nechce svěřit? Co má jako odpovědět?

Ahoj Harry. Před pár týdny jsem se dozvěděl, že jsem jinak orientovaný a hned na začátek jsem začal randit s tím největším kryplem na světě. S tím kryplem jsem se rozešel, protože mě psychicky týral a ten to pak napráskal rodičům, kteří mě chtějí kvůli tomu vydědit. Matka se z toho zhroutila a otec mě nejspíš nadobro zavrhl. Ale jinak děkuji, že jsi se zeptal.

Pche! To těžko! Nepotřebuji, aby to někdo věděl. Obzvlášť ne Potter! Ještě by to rozkecal a zachvíli by si na něj ukazovali celé Bradavice!

,,N-ne." pípnul Draco.

,,Jsi si jistý? Třeba by se ti udělalo lí-"

,,Ne!" řekl už trochu hlasitěji.

,,Dobře, dobře. Promiň."

Co se to jen za tu dobu co spal s Bradavicemi stalo?! Proč se mu Potter omlouvá, proč je tak milý?! Proč?! Prosím, vysvětlete mi někdo co se tady děje!

,,Asi budu potřebovat další prášek." zamumlal Zmijozel s ironií v hlase a hlavu strčil zpátky pod polštář.

,,Další? No, nevím jestli je to dobrý nápad. Já jsem jednou spolknul dva a-"

,,Budu potřebovat další prášek, ale na odpuzování Harry Potterů! Hučíš mi díru do hlavy Pottere!" vyjel na Harryho stroze Zmijozel.

,,F-fajn. Chtěl jsem ti pomoct. Myslel jsem, že nemůžeš být až tak zlý, že máš nějaké city, ale..."

,,Ale?" povytáhl obočí.

,,Ale očividně jsem se spletl. Očividně jsi se i po několika letech nezměnil." v očích se Nebelvírovi zaleskly slzy.

Slzy?!

Slzy.

,,Pottere?"

,,Co je furt?!"

,,Ty brečíš?"

Harry otevřel ústa do němé odpovědi, ale pak si svoji odpověď zase rychle rozmyslel. Utřel si rukávem od hábitu vlhké oči od slz.

,,Jo. Normální lidi se totiž nebojí své city dávat najevo!" vyjel na Draca teď pro změnu Harry.

,,Ale já se nebojím skrývat city!"

,,Teď sám sobě lžeš! Copak jsi nikdy necítil smutek, radost, lásku?! Víš ty vůbec co tahle slova znamenají?!"

,,Samozdřejmě, že vím!" Zmijozelovi ruply nervy ,,To co jsem teď, ze mě udělal můj otec. Můj! Nebýt jeho tak jsem úplně normální člověk jako ty Harry Pottere! Ty nevíš jaké to je, když tě rodina zavrhne... když-když..." zlomil se mu hlas.

Existuje spousta nepříjemných zvuků, ale když slyšíte jak se někomu láme hlas... nepříjemný pocit. Přijde vám, jakoby jste dotyčnému zlomily kousek duše.

,,Já... já už nemůžu!" ze samého vzteku mladý aristokrat roztrhl polštář. Jeho histerický pláč se rozléhal po celé komnatě. Nepřirozeně sebou škubal a křičel do polštáře.

Takoví pocit beznaděje ještě Malfoy nikdy necítil. Ještě nikdy se necítil tak zdrceně, tak... tak bezmocně. Křičel a křičel a křičel! Potřeboval ze sebe dostat všechen ten vztek, všechnu tu bolest! Tak příšerně to bolelo!

Harry nevěděl co má dělat. Má ho nechat se vyřvat? Má ho začít utěšovat?

Byl... víc než zmatený...

Ještě nikdy neviděl člověka takhle histericky brečet. To co se mu stalo- ať už to bylo cokoliv- ho vážně muselo zasáhnout.

Měl dvě možnosti.

Odejít a nechat Draca se topit v slzách...

...Nebo pomoct...

No, doufám, že se líbilo. Jen otázka na konec:
Koho máte radši? Draca nebo Harryho?;) Myslím i mimo příběh:D