Příběh Diamantového klanu

Část 4 - Pověst o vzniku klanů

Doubek přecházel v učednickém doupěti sem a tam. Slunce stálo vysoko na obloze a Jiskra byla dávno se Zimou na výcviku. Kocourek trávil v táboře již pátý den. Už téměř nekulhal, ale Toulka trvala na tom, aby ještě počkal. Čas se nekonečně vlekl a on myslel, že se ukouše nudou. Pobíhal po táboře a snažil se nějak zabavit. Ale nebylo co dělat. Nikdo nepotřeboval s ničím pomoct, ani tu nebyl někdo, s kým by si mohl hrát. Starší se vyhřívali na slunci a z jeho vyrušování byli jen podráždění. Toulka pořád přerovnávala bylinky a nechtěla, aby ji rušil. Kocourek byl plný přebytečné a nevyužité energie, nevydržel chvíli sedět a to ho dohánělo k šílenství. Ani Tajemný z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený, pořád dorážel na Toulku. Jednou ho musela přijít uklidnit i Diamantová hvězda. Jako kdyby neměla spoustu jiných starostí. Hlídky přinášely zprávy o dalších tulačkách pohybujících se v jejich teritoriu a ona měla pocit, že jejich tábor někdo sleduje. Ale s Doubkovou hyperaktivitou musela něco udělat. Jediné, co jí scházelo byl podrážděný klan.

Bylo brzké ráno. Noc seděla mezi válečníky a rozdělovala hlídky.
"První hlídku si vezmou Mrak, Severní zář a Orlí spár. Druhou Zima a Tajemný. Jiskra zůstane v táboře, Diamantová hvězda si myslí, že by mohla trochu zklidnit Doubkovi hormony," kočky pobaveně zacukaly vousky a zástupkyně velitelky pokračovala: "Ostatní mezitím půjdou na lov, kořisti není nikdy dost." Všichni přitakali a začali se rozcházet. Noc se rozhlédla a spatřila Jiskru. Právě se vracela od hromady kořisti a v tlamičce nesla hraboše a pěnkavu. Černá kočka se odrazila a jedním skokem se ocitla před ní, až učednice leknutím nadskočila.
"Promiň, nechtěla jsem tě tak vyděsit" usmívala se Noc, "Dneska zůstaneš v táboře a dohlédneš na svého kamaráda, ano?" Mávla ocasem směrem k Doubkovi. Kočička rychle přikývla a utíkala pryč. Noc osaměla. Hodila kritický pohled směrem ke kořisti. Klan se teprve probouzel a jídla bylo dost akorát na snídani. Ano, půjde taky na lov. Protáhla se a vydala se do lesa.

"Co budeme celý den dělat?" Jiskra ležela na zádech a pozorovala blankytně modrou oblohu. Ale žádné odpovědi se jí nedostalo. Zamrkala a otočila hlavu, aby viděla na Doubka, který ležel vedle ní. Kocourek už opravdu nevěděl, jak si má lehnout. Převaloval se na bok, na záda, na druhý bok, na břicho a zase zpátky. Nakonec se zvedl a kroužil kolem Jiskry.
"Nech toho, znervózňuješ mě!" mňoukla kočička a také vstala.
"Tak se pojď alespoň projít."
"Kam? Nemůžeme opustit tábor!"
"Tak se pojď projít po táboře. Z tohohle se zblázním!" zakňučel Doubek a začal obcházet tábor. Jiskra ho jen odevzdaně následovala. Tak obešli tábor poprvé, podruhé, potřetí....
"Jiskro, Doubku! Pojďte sem." Učedníci se právě chystali odstartovat sedmé kolečko, když na ně někdo zavolal od šípkového keře. Byl to Černé klestí, jeden ze starších. "Asi se pěkně nudíte, což?"
"Ano," povzdechla si Jiskra a posadila se naproti němu.
"Tak se usaďte a já vám budu vyprávět příběh," navrhl kocour, "taky nemám co dělat."
Doubek s Jiskrou se na sebe podívali a bez jediného slova se pohodlně usadili. Černé klestí tedy začal vyprávět:
"Budu vám vyprávět pověst o vzniku tří klanů, které dnes obývají les.
Dříve neexistoval žádný klan. Kočky žily a lovily jak chtěly a kde chtěly. Nebyla žádná pravidla, žádný řád. Když se dvě takové kočky potkaly, strhla se bitka, která většinou končila smrtí jedné z nich. V lese byl neskutečný chaos. Každý se mohl spolehnout jen sám na sebe a musel být velice ostražitý. Ale jednoho dne se narodila kočka, která měla všechno změnit.
Světle hnědá kočka jménem Lea byla chytrá i silná, dobrý lovec i silný bojovník, ale byla i neobyčejně inteligentní. Věděla, že když to takto půjde dál, kočky se vzájemně vyvraždí. Podařilo se jí přesvědčit kočky, že je lepší se spojit a bojovat bok po boku než vést mezi sebou nesmyslné bitky a že mohou žít spolu v míru a pokoji.
Kočky nakonec dostaly rozum, spojily se a nechaly Leu, aby je vedla. Tím vznikla nová přátelství, nové lásky a klan se rozrůstal. Silní chránili slabé a všichni si vzájemně pomáhali. Lea dokázala utišit každou hádku a vyřešit každý spor. Ale nic netrvá věčně.
Když Lea zemřela, všechny kočky pro ni truchlily a na povrch vyplavala další otázka: kdo teď bude velitelem? Vypukly spory. Každý chtěl mít velkou moc a rozhodovat o celém klanu. Do popředí se dostaly tři nejvýznamnější kočky. Diamantová střela, Smaragdová záře a Rubínové srdce. Diamantová střela byla chytrá, poctivá, dokázala řešit zapeklité situace a spravedlivě soudit. Smaragdová záře byla lstivá a proradná, byla to nejlepší lovkyně v klanu. A Rubínové srdce byl statečný a silný bojovník. Ale nikdo neuměl všechno, nikdo nebyl jako Lea.
Propukla obrovská bitva, ve které proti sobě bojovali stoupenci těchto tří koček. Pak se stalo něco nečekaného. Měsíc zakryl Slunce a na bojišti se objevil duch Ley a všech mrtvých koček, které kdy obývaly les. Zjevil se jim Hvězdný klan.
Už nebojujte, pravil duch Ley. Pokud nemůžete žít spolu, utvořte tři klany. Rozdělte si území a vztyčte hranice. Stanovte zákoník a žijte v míru. Jestli tak učiníte, já vás nikdy neopustím. Budu na vás dohlížet společně s Hvězdným klanem. Velitelům udělíme nová jména a dáme jim devět životů, aby mohli dlouho vést svůj klan. Jedné kočce z každého klanu dáme možnost dorozumět se s námi. Bude se o vás starat - bude to léčitelka. Neučiňte tak a čeká vás zkáza.
Kočky udělaly, co jim nakázala. Rozdělily si území a vznikly tři klany: Diamantový, Smaragdový a Rubínový. A z koček, které se nepřidaly k žádnému z klanů, se staly tulačky."
Doubek ani Jiskra celou dobu skoro nedýchali. Jen upřeně pozorovali Černé klestí a napjatě poslouchali. Ještě chvíli hleděli do prázdna, když Jiskře něco došlo: "Takže Diamantová hvězda je už druhá svého jména?"
Starý kocour se usmál.
"Jsi bystrá," pochválil ji, "ale nemáš pravdu. Slova hvězda a měsíc začali velitelé do jména dostávat až v další generaci."
Jiskra nevěřícně vykulila oči a vstřebávala nové informace.