Příběh Diamantového klanu

Část 6 - Vetřelec?

Když se Diamantová hvězda a Noc vrátily do tábora na nebi už svítily první hvězdy. Diamantová vyskočila na Placatou skálu a svolala klan.

"Vím, je už dost pozdě," začala zvolna, "ale ještě před tím než se uložíme ku spánku bych chtěla jmenovat dva nové učedníky. Přistupte."
K velitelce přistoupila dvě koťata. Jedno bílé jako sníh a druhé stříbřitě mourovaté.
"Tento učedník se od této chvíle bude jmenovat Datlík," přistoupila k bílému kotěti, nyní již učedníkovi, "a jeho učitelkou bude Noc. Noc jsi skvělý lovec i válečník. Tvým učitelem byl Mrak. Předej všechny jeho rady a své vlastní zkušenosti tomuto učedníkovi."
Noc přikývla a popošla ke svému novému učedníkovi. Dotkla se ho nosem a Datlík dotyk zdvořile opětoval a mile se na ni usmíval.
"A tento učedník bude zván Prášek," otočila se Diamantová hvězda ke druhému kocourkovi, "Stříbrný drápe budeš Práškův učitel. Je to tvůj syn a já pevně věřím, že mu předáš všechen svůj um bojovníka a lovce."

Stříbrný dráp přistoupil ke svému synovi a učedníkovi a oba se také dotkli nosy. Prášek pohlédl na svou matku, Lví tlapu. Žlutohnědá kočka seděla opět mezi válečníky a v očích se jí zračila hrdost.

"A ještě tu mám jednu informaci," pokračovala Hvězda a všechny pohledy se opět vrátili k ní. "Doubek může od zítřka pokračovat ve výcviku"

Ze shromáždění se ozvalo radostné zavýsknutí. Doubek byl nadšením celý bez sebe. Jiskra seděla vedle něj a vousky jí pobaveně cukaly. Když si kocourek uvědomil, že na něj všichni hledí, přikrčil se a zašeptal: "Pardon."
Celý klan se vesele zasmál a shromáždění bylo u konce. Všichni gratulovali novým učedníkům a chystali se odejít do svých doupat. Najednou se ozvalo šustění a praskání kapradin a na mýtinku se vkutálela kočka.

---

Otevřela oči a nevěřícně zamrkala. Její pohled se setkal s překvapenými pohledy asi dvaceti koček. Ale co se stalo? Jak se tu ocitla? Pokusila se vstát, ale celé tělo měla rozbolavěné z dlouhého běhu a z toho pádu. Ano to se stalo! Utíkala před liškou! Rozhlédla se. Takže se jí opravdu podařilo najít jeden z klanů! Kočky rozzuřeně prskaly a měřily si ji nepřátelskými pohledy.

"Co jsi zač?" zasyčela Černodrápka.

"Určitě patří k tulákům!" zvolal někdo z davu.

Kočka vypadající jako malý gepard se zlatýma očima se znova pokusila postavit. Jiskra se jí snažila pomoct, ale ona ji odehnala a raději si sedla.

"Já nepatřím k žádným tuláků," prohlásila co nejpevnějším hlasem, "nejsem z vašeho lesa. Nahnala mě sem liška a já potřebuji vaši pomoc."

Diamantová hvězda kývla na Stříbrného. Ten uposlechl její němý rozkaz a se skupinkou válečníků vyběhl z tábora prozkoumat okolí. Pak velitelka přistoupila k neznámé kočce: "Máš nějaké jméno?"

"Jsem Černá jiskra," odvětila kočka. "Jsem hrozně vyčerpaná a nemám kam jít. Nemohla bych tu chvíli zůstat?"

Ze shromážděného klanu se začaly ozývat pobouřené výkřiky: "To je opovážlivost!... Já jí nevěřím!... Může to být past!... Co když je to špeh?!... Měli bychom se jí zbavit!"

Černá jiskra se vyděsila, nedala však na sobě nic znát. Co si myslela? Že nakráčí do jednoho z klanů a oni jí jen tak pomohou? Vždyť nemají nejmenší důvod jí věřit!
"Já jí věřím," na mýtině se objevila Toulka, "myslím, že mluví pravdu."

"A podle čeho usuzuješ?" namítla Modroočka.
Severní záře pohlédla Toulce do očí. Vypadala, že je naprosto přesvědčená o nevině Černé jiskry. Přistoupila k cizí kočce a nasála její pach.
"Nemá pach jako tuláci, nepatří k nim."

Do tábora se právě vrátili vyslaní válečníci.

"Opravdu jsme narazili na lišku," oznamovala Lví tlapa, "ale podařilo se nám ji vyhnat."
"Výborně," pochválila je Diamantová hvězda a obrátila se na Černou jiskru: "Dobrá, můžeš tady zůstat. Doufám, že nezklameš naši důvěru."
Začaly se ozývat nesouhlasné výkřiky, ale jediný Hvězdin pohled je utišil.

"Děkuji," vydechla úlevou a složila se na zem.
"Můžeš-," chtěla jí navrhnout nějaké vhodné místo k odpočinku, ale Černá jiskra už zavřela oči a ztratila se ve světě snů.
"Diamantová hvězdo," ozval se za ní Toulčin hlas, "můžete ji zatím přenést k nám, postarám se o ni."
Velitelka přikývla, jeden válečník popadl spící kočku na zátylku a následoval léčitelskou učednici za Placatou skálu a do kapradin.