Netopýr nebo Kocour? /CZ/

Přijdeš mi povědomý...

(Ladybug) Marinette's POV

Otočila jsem se za hlasem a zahleděla se do smaragdových, kočičích očí.

,,Ahoj Chate," usmála jsem se.
,,Kdo jsi?" zopakoval svou otázku a udělal jeden krok blíž ke mně.
,,Ladybug," usmála jsem se.
Nechápavě se zamračil. ,,Mistr Fu ti o mně nic neřekl? To se divím."
Jen zavrtěl hlavou a já si povzdechla.

,,Proč by mi o tobě měl říkat? Mám proti tobě bojovat?" zamračil se.
,,Ne, já budu bojovat společně s tebou a Batem," řekla jsem.

Chat se zdál ještě zmatenější než byl předtím.
,,Co?" vypískl a pak si odkašlal. ,,Co?" zeptal se už normálním hlasem. Nad tím jsem se zasmála.

,,Mistr Fu mě vyhledal, abych s vámi bojovala proti společnému nepříteli, který se co nevidět objeví. Tedy, alespoň to tvrdil. Já sama tomu ještě moc dobře nerozumím, dozvěděla jsem se to jen před třemi hodinami," vysvětlila jsem a opřela se o zábradlí.

Kroky se přiblížily.

,,Takže... Ladybug?" zeptal se.
Mírně jsem se zasmála.
,,Jo," přikývla jsem a vzhlédla k němu. Postupně se přemístil ke mně a stejně jako já, se opřel o zábradlí.
,,A nováček, jo?" ušklíbl se.
,,Jo."
,,Tak to aby jsme tě zaučili," usmál se.
,,Zatím to zvládám, ale dík," zasmála jsem se.
,,Kdyby něco, stačí říct," mrkl na mě.
,,Budu si to pamatovat," přikývla jsem a dál pozorovala světla Paříže.

,,Krásný výhled, viď?" úsmál se na mě.
,,To jo. Poprvé ho takhle vidím. Je to úplně jiné, než obvykle, ale krásné," usmála jsem se také.

,,Jsi odsud?" zeptal se z ničeho nic.
,,Jo," přikývla jsem. ,,Hádam, že ty taky." Zadívala jsem se mu do očí.
,,To je to tak vidět?" zeptal se se smíchem.
,,Přijdeš mi povědomí," řekla jsem zamyšleně.

Kde už jsem jen ty oči viděla? Tak smaragdově svítící a kočičí zároveň. Svítící ve tmě. A ty blond vlasy, jako slunce...

Chata jsem zřejmě vyděsila.
,,Nevím jestli ti mám říct, kdo jsem. Nevím na jak dlouho jsi tu. S Batem jsme to nevydrželi ani jeden den a řekli jsme si to i přes zákaz našich kwamiů. Ale myslím, že ty by si to asi chtěla dodržet, co?" zeptal se.
,,Ráda bych," potvrdila jsem jeho tvrzení.

,,Tak to si to budu muset zjistit sám, co?" ušklíbl se.
,,Nenamáhej se," šťouchla jsem ho do žeber.
,,Rád to alespoň zkusím," mrkl na mě a já jen převrátila očima.

,,Už asi budu muset jít," řekla jsem, když jsem pohlédla na hodiny na vysoké budově oproti, jež ukazovaly něco po desáté hodině.
,,Taky bych už měl pomalu jít," řekl a otočil se směrem ke mně. ,,Moc mě těšilo Ladybug. Doufám, že se brzy znovu uvidíme," usmál se a políbil mě na hřbet ruky.
Úsměv jsem mu opětovala a pomocí joja se dostala zpátky domů, kde jsem se transformovala a zalehla do postele s myšlenkou na mého kočičího společníka.

***

(Chat Noir) Adrien's POV

Viděl jsem její ladné pohyby, když se za pomoci svého joja vzdalovala. Viděl jsem jak mizí do tmy, jak se mi ztrácí z dohledu.

Její krásné modré oči se mi zapsaly do paměti. Její okouzlující medový hlásek.
Určitě je to pravda a ona není zlá. Už jen tyto věci to potvrzují...

Ale i tak si budu muset nějakým způsobem promluvit s Mistrem, jelikož mi tak důležitou informaci neřekl.

. . .

Dnes trochu o ničem díl, ale snad se i tak líbil. Mně jo...

Děkuji za všechna čtení, hlasy a komentáře, miluji vás ;-*

Zatím pa...

- TARA ❤