Netopýr nebo Kocour? /CZ/

Odchod

(Ladybug) Marinette's POV

Stála jsem uprostřed svého pokoje už připravena k útoku Hawk Motha, který mohl přijít každou chvíli. Nervózně jsem si přehazovala jojo z jedné ruky do druhé, abych se aspoň nějak zabavila. Byla jsem i celkem nervózní, ale snažila jsem se tu hloupou nervozitu potlačit. Teď ji prostě musím zahnat do kouta mé mysle.

Dnes to prostě nesmím pokazit!

Někdo mi zaklepal na okno. Ohlédla jsem se za sebe a uviděla u něj stát Mistra. Povzdechla jsem si a vylezla oknem ven. Stála jsem hned vedle něj a čekala, co se bude dít dál.

,,Pojď. Chat s Batem už na nás čekají," řekl a mávnutím ruky nás oba kouzlem přenesl před Eiffelovu věž, kde stáli oba hrdinové.

,,Tak jo šéfe, jak ho máme porazit?" zeptal se Bat s rukama na prsou. Vypadal celkem komicky.
,,Oh, jasně," zasmál se Mistr. ,,Je to jednoduché. Když zakřičíš ŠTĚSTÍČKO, padnou ti do rukou hodinky a meč. Ano, dnes to budou dvě věci, ne jako obvykle, když ti padne jen jedna."
,,Mistře, prosím," přerušil ho nedočkavý Chat.
,,Oh, ano, jistě. Každopádně, hodinky nastavíš tak, aby ukazovaly přesně šest hodin, pak se zastaví čas, ale to až je hodíš o zem. Tak se stane jakmile se rozbijí. Mečem přesekneš padoucha a ten zmizí jako dým. Toť vše, hodně štěstí přeji," usmál se a sám nakonec zmizel.
,,Tak jo," vydechla jsem.

Boj probíhal podle plánu, nic víc, nic míň. Nuda jako obvykle...

Štěstíčko jsem použila až když nás to přestalo bavit. Byla celkem sranda dívat se na toho klauna jak pořád padá, ale už mě bolelo břicho z tolika smíchu.

Hodinky jsem nastavila přesně podle pokynů na šest hodin a hodila nimi o zem. Klaun běžící ke mně zpomalil, až nakonec zastavil úplně. Byl jako socha. Ptáci letící kolem zamrzli v letu, auta také. Všechno. Všichni.

Jen mi tři jsme se zůstali normálně pohybovat.

Mečem jsem přesekla klauna, jenž se změnil na dým a ten zmizel, přesně jak říkal Mistr.

,,Výborně, děti moje," řekl Mistr za mnou.
Já o vlku a ten...
,,Teď už ale musíme jít. Čeká nás týden plný dřiny a tvrdé práce," dodal, mávl rukou a mi se vypařily jako pára nad hrncem horké vody.

Ocitli jsme se v nějakém odlehlém lesíku, vůbec jsem to tady neznala. Byla tu menší chata, ale pro nás tři dostačující. Možná čtyři, nevím jestli tu Mistr zůstane. Za ní byla velká, prázdná, travnatá plocha, kde zřejmě budeme mít výcvik.

,,Jděte si odpočinout, dnes máte volno. Začínáme zítra," řekl Mistr a zmizel.

Takže tu asi s námi nezůstane...

. . .

Dnes taková kratší část, ale doufám, že se vám beztak líbila. Když tak zanechte komentář, VOTE, nebo jen čtení, vše mě moc poteší...

- TARA ❤