Na hraně dvou světů

Prolog

Běželi.

Charles už nemohl a zastavil se. Ostatně, jak by mohl moct? Už běželi asi dva dny. Je sice pravda, že oni se pohybují rychleji, než ti silnější - lidé. Ale boj a následný útěk byl náročný, obzvlášť, když v rukou nesl - ačkoliv teprve dvouměsíční - dítě.

"Stephanie! Zastav! Už nemůžu!" zařval Charles na svou manželku, která letěla pár metrů před ním. Jistě, je jednodušší letět, když můžete, jako Stephanie, ale takový luxus nemají všichni démoni, alespoň Charles ne. Charles se spíše podobal jakémusi skřetovi, měl zelenou pleť, rudé oči a hnědé vlasy, které byly rozcuchané a trčely na všechny strany. Byl na něm vidět jeho démonský původ, ostatně stejně jako na Stephanie, ale ta byla překrásná. Měla obrovská černá křídla z kůže, mrtvolně bílou pleť, černé vlasy a tmavě hnědé oči, ve kterých skoro nebyla vidět zornička, jak byly tmavé.

"Jistě, omlouvám se." Stephanie se postavila před Charlese, sklonila hlavu a stáhla křídla, že jí visela podél zad. "Mám ho nést já? Už skoro budem na mezníku, zbývají už asi jen tři kilometry." Charles zajásal. Bylo to už dlouho, co se plahočili a měli za sebou už hodně kilometrů. Tato zpráva ho potěšila. Předal Stephanie svého syna a pokračovali v cestě.

Zdálo se to krátké, ty pouhé tři kilometry. Už stáli na místě, když se Stephanie otočila:"Tady, podrž ho a já vytvořím portál." předala Charlesovi syna a začala se zaříkadlem. Charles jejím slovům nestíhal věnovat pozornost, protože je dohonili. Ano, jejich stinná komunita se jim celou cestu držela v patách a teď je spatřili a mířili k místu, kde Stephanie vytvářela portál. Najednou pustinou zaburácel silný hlas velitele královské stráže:"To jsou oni! Rychle, než utečou!" Charlesovi bylo jasné, že se nestihnou přes portál dostat, nato byl ještě moc malý a tvořil se pomalu.

"Stephanie?"

"Ehe?" evidentně nevěděla, co se děje, věnovala se kouzlu, ale aby odpověděla, otočila se a jakmile spatřila démony, vytřeštila tmavé oči.

"Pokusím se je zastavit, dostaňte se pryč!" řekl Charles své ženě a políbil ji. Syna pohladil po rozích - ano, ty měl po dědovi z matčiny strany - cítil, že mu stekla slza, ale vytřeštěné oči jeho ženy ho vrátili zpět na místo boje, musel je zachránit. Otočil se a vyrazil kupředu. Začal odrážet útoky prvních démonů. Hnusila se mu představa, že vraždí svůj lid, ale oni si zkrátka nedali říct. Prostě musel pokračovat v boji...

Stephanii rvalo srdce, když se její manžel odvrátil od ní a jejich syna, nesnesla ten pohled. Napsala na list papíru adresu dětského domova, dala ho do zavinovačky, kam přidala i zmenešnou hůl (Proč ne? Nikdy jste nedostali hůl?) a políbila ho na čelo. "Tato hůl tě buď ochrání nebo zničí můj synu, doufám, že vybereš správnou možnost. Užívej ji dobře, Chrisstophere." A se slzami v očích vložila syna do portálu.

Ty, dobrá duše, jež ses dostala až sem...moc děkuju! Znamená to totiž, že minimálně jednu dušičku zaujalo, co píšu :3 V takovém případně budu moc, moc ráda, když zanecháš nějaký ten komentáře nebo vote :)