Na hraně dvou světů

#2

"Prostě nechoď domů, Cassie, ano? Jsou už doma rodiče?" ptal se Chriss a u toho zíral na scénu před sebou.

"Jo, už by měli být doma." odpověděla, "Co se děje, Chrissi?"

"Nic, jen..." Chriss se zamyslel, musel zalhat. Nemohl říct Cassie pravdu, protože by hned proběhla, i kdyby měla vynechat část vyučování. "jen nemáme posekaný trávník. Kde máme sekačku?"

Samozřejmě, že mu to Cassie neuvěřila, ale budiž."Je ve stodole, hned za ping-pongovým stolem. Co se děje, brácha? Hele, ještě jedna hodina a jdu domů, jo?"

Zavěsil.

Rychle se rozeběhl k domu.

"Dobrý den. Sem nemůžete."

"Cože? Já tady bydlím!" řval Chriss.

"Vy jste Chrisstopher Dixon?"

"Ano."

"Neměl byste být ve škole, pane Dixone?"

"No, pane policajt, podívejte se..." snažil se vymluvit.

"Zavolal bych do školy, ale vzhledem k situaci..." policista se odmlčel.

"Co se stalo?"

"Chrisstophere, pojďte se mnou, prosím."

"A proč bych to dělal?" Chriss zvednul jedno obočí.

"Chrisstophere Dixone, jsem Dereck Marshall. Jsem z místní policie. A toto je policistka Blacková." ukázal na ženu středního věku s brýlemi na nose, se kterými vypadala opravdu vážně a blond vlasy, stažené do přísného culíku.

"Co se děje?" přispěchala Blacková.

"Meredith, odveď tohoto chlapce na stanici."

"Ty jsi Chrisstopher Dixon, že ano?" usmála se.

"Ano, co se děje? Kde jsou rodiče?"

"Pojď prosím se mnou." řekla klidně policistka, ale ve tváři jí bylo vidět rozrušení otázkou.

"Co se děje?" zeptal se Chriss znovu, když s Meredith Blackovou seděl v její kanceláři na policejní stanici.

"Chrisstophere, jde o tvé rodiče." řekla Blacková chlácholivým tónem.

Chriss zamrkal. Přece nebude brečet! "Co se jim stalo?!" zařval a rychle vstal, tudíž se jeho židle převrhla.

"Klid, prosím!" zvýšila policistka hlas."Posaď se." Chriss se na ni díval, neuposlechl. "Ihned se posaď!" nekřičela. Nenechala se jím vyvést z míry. Ona byla ta, kdo vlastnil odznak.

Chriss srovnal židli a opět se posadil: "Co se jim stalo?" zeptal se již mírnějším tónem.

"Někdo je zavraždil. Momentálně to vyšetřujeme. Zjistíme, co se stalo tvým rodičům, neboj." V jejím výrazu Chriss uviděl soucit, avšak neuvěřil jí.

"Moji rodiče jsou mrtví už patnáct let." řekl monotóně.

"Co prosím?" překvapená policistka se začala přehrabovat v papírech, jež měla rozházené po svém stole, v jehož čele se tyčil štítek:"Mgr. Meredith Blacková", najednou vytáhla jeden z papírů. Ostatní papíry se rozletěly po kanceláři:"Jistě, omlouvám se. Nebyla jsem dostatečně imformována. Ano, jsi adoptovaný. Tvoji rodiče nejsou známi. Byl jsi nalezenec. Cassandra Dixonová je tvá nevlastní sestra. Cheryl-"

"Dost!" Chriss to už nevydržel, musel Blackovou zastavit v dalším čtení z papíru o jeho rodině. "Nemůžete se dostat k věci?"

"Jistě, promiň. Mám zavolat Cassandře? Měla by se dozvědět, co se stalo jejím rodičům." Blacková zvedla sluchátko telefonu.

"Ne, nepřišla by. Má školu a tohle byste jí říct přes mobil nemohla."

Po chvíli Chrissovi zazvonil v kapse mobil."Cassie?"

"Kde jsi? Domů mě nepustěj." zněla vystrašeně.

"Co už děláš doma?" nechápal.

"Si myslíš, že mi zavoláš tím nejvystrašenějším hlasem, jaký jsem kdy u tebe zažila. Řekneš, ať nejdu domů a já budu poslouchat Reeda, jak kecá něco o výhodný geografický poloze Velký Británie? Ne, dík."

"Zameškala jsi školu?" stále to Chrissovi vrtalo hlavou.

"Jo, zkazil jsi mě. A jestli mi řekneš, že sis dělal srandu, ukřižuju tě!"

"Ale no ták, to bys mi neudělala." zasmál se.

"Věc názoru." v hlase jí stále dozníval smích. Najednou zvážněla, "Kde tedy jsi?"

"Ehm...na policejní stanici."

"Cože?!"

"Jo, nepřeslechla ses." odvětil Chriss zdráhavě.

"Jaj." zněla tak strašně smutně.
"Provedl jsi něco?"

"Ne, já za to nemůžu, Cassie."

"Hned tam přijedu." típla to.