Splněný sen ♥

1.

Pohled Sofie 

"Nesnáším to vstávání!" , zamručela jsem do polštáře, když mi právě zvonil druhý budík. 

"Vstávej Sofie, je první dej školy, přeci nepřijdeš pozdě", křičela na mě mamka. Tak jsem se zvedla z postele a namířila jsem si to rovnou do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, opláchla se a začala jsem se malovat. Do školy se nijak extra nemaluju, ale lehčí makeup a řasenka není na škodu. Potom jsem si na sebe navlékla šaty (Média) vzala si kabelku a šla na snídani.

"Dělej Sofie", křikl na mě můj bratr Jack, který už na mě netrpělivě čekal u dveří. "Děláš jako by ses do té  školy vyloženě těšil",  řekla jsem provokativně. "A proč by ne? Čeká mě čtvrťák, to bude nejlepší rok", řekl s úsměvem, když už jsme vycházeli do školy. " Se máš, že už tě čeká jen rok, já jdu dnes teprve do druháku", řekla jsem trochu naštvaně. "To zvládneš", usmál se na mě bratr.

"Čau Sof", řekla mi Natka, když jsem si sedla k ní do lavice. Sedíme spolu už šestým rokem. Většinou spolu chodíme i do školy, protože bydlíme jenom o ulici vedle, ale dneska jsme šly každá odděleně.

"Dobrý den třído. Tohle je váš nový spolužák, který se k nám přistěhoval z Floridy a jmenuje se Nick." řekla naše třídní, když se zvoněním vešla spolu s Nickem do třídy. "Do prdele, no není hezkej?", zasmál se na mě s šibalským úsměvem Natka. "Potichu, ještě tě uslyší", okřikla jsem ji šeptem. "Hmmm, ale jako jo, líbí se mi no", řekla jsem se smíchem. "Ho ho, ruce pryč kamarádko, ten je můj", vyplázla na mě jazyk Natka. "No tak to ani omylem zlato, ten bude můj", vyplázla jsem na ni jazyk tentokrát já. "Hmmm, když nad tím tak přemýšlím, klidně si ho nech, protože já budu možná za nedlouho se Sebastianem. "Ale ,alee... To mám radost", usmála jsem se na ni.

"Zítra spolu jdeme do školy, buď u nás v půl 8.. PŘESNĚ", zdůraznila jsem, objala jsem Natku a vydala se k našemu domu. "Moment, cože?", řekla jsem si v duchu. "Právě vidím Nicka jak si kráčí k domu který je v naší ulici. No to snad ne.. On se přistěhoval do toho  domu, co ho prodávala naše bývalá sousedka" řekla jsem si s úsměvem. Když vešel do domu, tak jsem přestala hloupě zírat na jejich dveře a vešla jsem do našeho domu. Máma s tátou se obvykle vracejí až k večeru kolem jedenáctý a brácha hodí kolem devátý protože mají skoro každý den trénink a když zrovna trénink nemají, tak jdou s kámošema do baru. 

Byly asi 4 hodiny, tak jsem se převlékla do oblečení, které mám na běhání a vydala jsem se za náš dům do lesa běhat. Máme tam takové dobré pěšiny na běhání. Dala jsem si do ucha jednou sluchátko a druhé jsem nechala volné, abych slyšela, kdyby za mnou náhodou někdo běžel nebo tak něco. Asi po 3 kilometrech běhu, jsem se rozhodla, že zastavím a udělám si pár dřepů.

"Ahoj, nechodíš ty náhodou se mnou do třídy?", slyšela jsem za sebou nějaký hlas a když jsem se otočila, stál tam krásný Nick. "Ehm..Ahoj. Jo chodím", nervózně jsem se na něj usmála. "Chodíš běhat často?, změnil téma Nick. "No snažím se chodit pravidelně, ale vzhledem k mým dalším koníčkům mi to občas nevychází." odpověděla jsem. Na to už mě jenom pozdravil a pokračoval ve svém běhu. "Jak jsem si já hloupá mohla myslet, že by ho zajímaly moje další zájmy a jiné věci?", řekla jsem si v duchu a pokroutila jsem nad tím hlavou. 

"Achjo, mě se nechce vstávat", pronesla jsem, když mi opět zvonil budík do školy. 

Vešla jsem s Naty do třídy a Nick už seděl na svém místě, naše pohledy se střetly, ale když jsem mu chtěla naznačit pozdrav, tak ode mě odvrátil pohled. "No jasně, co jsem si myslela, že by se se mnou chtěl bavit, když se se mnou ve třídě baví jen Naty a další dvě holky? Asi ne no." řekla jsem si v duchu.

"Slečna Cave k tabuli", mírně jsem sebou škubla, když jsem slyšela svoje příjmení a otráveně jsem došla k tabuli. "Déme si malé zkoušení", zazubila se na mě učitelka. "No skvělý, zkoušení z matiky? Vážně?" řekla jsem si v duchu. Kupodivu jsem měla většinu dobře, takže jsem dostala dvojku . A já jsem za trojku z matiky opravdu, ráda, protože tenhle předmět mi opravdu moc nejde. Sice z něj mám většinou jedničky, ale ty jsou opravdu vydřené  "No vidíš to, mohlo to být ještě horší, dopadla jsi docela dobře", podpořila mě trochu Naty, když jsem si sedla zpátky na svoje místo. Najednou mi přistál na lavici papírek. 

"No nic moc. Nejsi zase tak chytrá, když máš dvojku. Měla by ses zlepšit ty ošklivko. Měj se Phill."
Otočila jsem se na Philla a hodila jsem na něj nenávistný úsměv, on mi ho vrátil a já se pro jistotu otočila zpátky. Nechci si dělat problémy. Moji spolužáci si ze mě často dělají srandu , že jsem tlustá a ošklivá a další věci. Jenže já za poslední rok zhubla a mám dobrou postavu, dobrý známky a myslím si, že zase tak ošklivá nejsem. Ale oni si to nechtějí přiznat, tak si ze mě radši dál dělají srandu.

"Neřeš to", pohladila mě po rameni Natka... "Ale vždyť já to neřeším", usmála jsem se na ni.
A potom jsem se ještě otočila na Nicka. Ale ten mi nevěnoval žádnou pozornost a něco si tam cvakal v mobilu. 

Na obědě se mi snažil Phill podrazit nohy, ale já jsem to ustála. "Co si o sobě myslíš?", štěkla jsem na něj. "Že jsem kurevsky dobrej a ty se vůbec neopovažuj na mě mluvit ty nulo", řekl mi pohrdavým tónem. " Přestaň se povyšovat ty blbečku. Moc dobře víš, že jsem stejně dobrá jako ty. V některých věcech ještě lepší, ale nechceš si to připustit, protože by ti kleslo ego. Ale seš jenom normální obyčejnej debil, kterej si dělá jméno na tom, že se povyšuje nad lidma na škole. Ale to nikoho nezajímá. Takže si přestaň hrát na nějakýho frajírka a začni se trochu chovat".   vyletělo ze mě . Stál tam s otevřenou pusou a už  se chystal něco udělat ,a tak jsem se radši rychle otočila a odešla pryč, protože ani nechci vidět, jaké tohle bude mít následky, že někdo jako já, jsem si dovolila říct tohle, někomu jako je Phill.

Ahoj všichni! :) Doufám, že se vám první část mého příběhu líbí a budu ráda za každý komentář nebo nějakou podporu. Se psaním teprve začínám, takže nemůžu být nejlepší, ale i přesto doufám, že budete číst můj příběh! Zatím se mějte.. Ahoj ♥