Splněný sen ♥

5.

Víkend utekl rychle a mě se zase blížila škola. Budu muset dopisovat všechny ty písemky co se psaly, když jsem tam nebyla a budu si muset dopsat sešity a už teď se mi do ničeho nechtělo.

Vešly jsme s Naty do třídy a první na koho jsem se podívala byl Nick. Nevím proč, ale vždy, když vejdu do třídy, tak první co udělám, že se nenápadně ohlédnu na Nicka. Tentokrát se podíval i on na mě a trochu se na mě usmál. Já mu úsměv opětovala. Ovšem mi hned zmizel z tváře, protože jsem omylem do někoho vrazila. Byl to Phill. "Příště se dívej  laskavě na cestu", zvýšil na mě hlas. Nic jsem neřekla a už jsem co nejrychleji šla do lavice. 

Hodiny pomalu ubíhaly a já jsem skoro celou dobu i při hodinách na mobilu. Nemělo by se to já vím a i přesto, že jsem na mobilu, tak mi někteří říkají, že jsem šprt. Což nechápu, protože třeba dnes ani neposlouchám. No to je jedno. 

Najednou jsem uviděla, že mi napsal Nick na messengeru, tak jsem to rozklikla.

Nick: "Tak jak sis užila prázdniny?"

Sofie: " Proč se zajímáš?"

Nick: "Prostě mě to zajímá, jak ses měla a tak. Proč ti to tak vadí? Vždy, když se o tebe zajímám, tak jsi na mě akorát nepříjemná"

Sofie: "Já nevím. Jsi na mě hodný jen mimo školu, ale potom ve škole děláš,  jako by jsi mě neznal. Nevím proč. Možná aby ses před někým náhodou neztrapnil? Aby si ostatní nebo Phill nemyslel, že by ses se mnou chtěl bavit? Nebo teď dokonce Tereza? Všimla jsem si, že se s tebou najednou baví. Využívá tě, ale to je tvoje věc." 

Nick: "Možná máš pravdu. Já bych to chtěl změnit, chtěl bych se s tebou normálně bavit. Nevím proč to dělám. Omlouvám se.

Sofie: "Neomlouvej se mi. Stejně to takhle bude dál pokračovat. Ve škole si mě ani nevšimneš. Ale to je jedno. 

*Sofie offline 

Pohled Nicka

Snažil jsem se Sofii aspoň napsat, aby viděla, že mě zajímá, co o prázdninách dělala. Štvalo mě, že se naštvala a nic mi neřekla. Ale chápu ji. Má pravdu. Já bych se s ní rád bavil a zjistil o ní nějaké věci, ale potom ve škole před všemi těmi lidmi jsem jak vyměněný a prostě nejsem schopný jít za ní a začít si s ní normálně přede všemi povídat. Ale pokusím se to změnit.

Viděl jsem, jak se Sofie s Natkou před školou rozloučily a každá šla jiným směrem. Natka šla směrem k městu, zatím co Sofie šla normálně domů. Řekl jsem si, že jí doběhnu a zkusím si s ní promluvit.

Pohled Sofie

Vyšla jsem ze školy, kde jsem se rozloučila s Naty  a vydala jsem se domů. Slyšela jsem, že se ke mě zezadu někdo docela rychle blíží , a tak jsem se pro jistotu otočila. Byl to Nick. Usmíval se na mě. 

"Potřebuješ něco?", zeptala jsem se, když se u mě zastavil. "Můžu se k tobě přidat? Jdu totiž taky domů a jak jsem si všiml, bydlíme dost blízko u sebe, tak by jsme mohli jít spolu, pokud ti to nevadí". "Nevadí", odpověděla jsem mu. Chvíli bylo takový to trapný ticho. 

"Ještě se na mě zlobíš?", zeptal se po chvilce. "Já jsem se na tebe nezlobila ani předtím". "Aha, mě přišlo, že jo, řekl trochu smutně. "Ne. Nemám právo se na tebe zlobit, je to tvoje věc, jestli se se mnou budeš bavit nebo ne. Ale věř mi, že nejsem taková ta, který by bylo jedno, že ve škole o ni ani nezavadíš a potom se s ní chceš vidět a bavit se s ní", řekla jsem.

"Jo já vím, máš pravdu. Budu se s tebou bavit i normálně". "To nemusíš, nechtěla jsem, aby to vyznělo tak, že se se mnou musíš bavit. Je to tvoje věc".  Zastavil mě a podíval se mi do oči. "Chci se s tebou bavit"., řekl mi tiše a přitom se mi díval hluboko do očí. Najednou se ke mě začal přibližovat. A bylo vidět, že mi chce dát pusu. "C-Co to děláš?", zeptala jsem se, když už byl skoro u mě. "Ale nic", řekl smutně a zase se ode mě odtáhl. 

Pohled Nicka

Najednou se na mě Sofí široce usmála a já nevěděl proč. "Co je?, ptal jsem se udiveně. 

Ona mi ale neodpověděla a dál se na mě usmívala. 

"Že mě nechytíš?", vypadlo z ní po chvilce, když do mě strčila a tím naznačila, že mám babu a mám ji chytit. Je jak malá, pomyslel jsem si, ale vyběhl jsem za ní. Jenomže Sofie nedávala pozor a vběhla do silnice, kde zrovna jelo auto. Nejelo rychle, ale nejelo ani dostatečně pomalu na to, aby to stihlo ubrzdit, takže Sofii srazilo. "Né", vykřikl jsem, když Sofí zůstala ležet na silnici. Vyděšená paní k ní rychle přiběhla a hrozně začala brečet a omlouvat se mi a říkala, že to nechtěla udělat. To sem já ale všechno věděl. Byla to moje chyba. Kdybych Sofí včas chytil, tak by to takhle nemuselo dopadnout. Zavolal jsem záchranku, která byla hned na cestě a potom jsem začal uklidňovat tu paní, která ji nešťastnou náhodou srazila. 

Seděl jsem u nemocničního lůžka a pozoroval jsem Sofii. Byla napojená na pár přístrojů a spala. Hlavu měla ob motanou obvazy, protože utrpěla slabší otřes mozku. Měla naraženou nohu a zlomenou ruku. Taky měla pár modřin, ale to v tu chvíli bylo to nejmenší. 
Chtěl jsem, aby se co nejdřív probudila. Její rodiče za ní do nemocnice nemohli přijít, protože byla zrovna na služební cestě, která trvala měsíc a nebylo to tak dlouho co jim začala. A bohužel se z ní nemohli odvolat, takže tam museli být. A Jack byl na měsíc s fotbalem v zahraničí hrát pár zápasů, takže ani ten za Sofí nepřišel. Sestřičky volali jak rodičům, tak Jackovi a zjistili tedy, že nikdo z nich nepřijde, proto jsem věděl tyhle informace. Ještě mi řekli, že až se Sofí vzbudí, že jí mám vzkázat, aby se podívala na telefon, protože tam bude mít vzkazy od rodičů a od bráchy a určitě s ní budou chtít všichni mluvit.  Slíbil jsem, že to udělám. 

Seděl jsem tam už 5 hodin a Sofí stále spala a ani se nepohnula. 

Ahoj všichni! ♥ Je tu další část mého příběhu ♥ Doufám, že se vám líbí :) Budu ráda, když mi napíšete třeba komentář, nebo dáte jakkoliv vědět, co říkáte na můj příběh :)

Mám vás ráda a zase brzy. Zatím se mějte a Ahoj ♥