Splněný sen ♥

2.

Pohled Nicka

"Proč jsi na Sofii takový Phille?", zeptal jsem se ho zvědavě. "Proč se mě na ni ptáš?", zavrčel na mě. "Nevím, zajímá mě, proč jste na ni všichni takoví, nepřijde mi, že by byla nějak špatná. Ale ještě tu nikoho neznám." "On a se ti snad líbí, že se tak zajímáš?", vyletěl na mě Phill. !Bože to ne! Nelíbí. Jen mi nepřijde tak špatná na to, aby jste se k ní takhle chovali". Na to už mi Phill nic neřekl. Proto jsem se rozhodl, že ji zkusím lépe poznat, nebo si o ní něco zjistím. Ale pro jistotu nenápadně. Nechci, aby si o mě kluci ze třídy nebo kdokoliv jiný myslel, že se mi líbí nebo tak něco, když to není pravda. Jenom mě zajímá, proč se k ní všichni takhle chovají.

Docela mě překvapilo, jak se Phill před chvílí k Sofii choval, ale Sofie se nenechala a dobře ho odpálkovala. 

Možná bych měl začít tím, že si jí po škole přidám na FB. Je to sice asi ten nejsnazší a možná dost dětinský způsob, ale to nevadí. Navíc Sofie už asi bude doma, protože z oběda odešla rychle po tom incidentu z Phillem. 

Pohled Sofie

Přišla jsem domů a rozhodla se, že si připíšu další sen na svůj seznam. Ano už pár let mám takový svůj seznam snů. Je to od těch nejmenších a snadno dosažitelných až po ten největší a hůř dosažitelný. Ale i přes to doufám, že se mi splní. Moje sny se budete postupně dozvídat. 

Za chvíli mě čeká hodina zpěvu. Měla bych pomalu vyrazit. Ještě jsem si doma zkusila písničky co zrovna zpívám a vyrazila jsem. Zamykala jsem dveře, když na mě někdo volal pozdrav, tak jsem se otočila a byl to Nick. Pozdrav jsem mu oplatila. "Kam jdeš?", vyzvídal, když jsem u něj byla blíž. "Co tě to zajímá?" , odsekla jsem mu. "No tak promiň, že se ptám", už chtěl odejít, když jsem mu teda řekla, že jdu na zpěv. Chvíli na mě udiveně koukal. "Ty umíš zpívat?" . "No umím. Ne každému se to musí líbit, ale umím zpívat", řekla jsem s úsměvem a už jsem pospíchala na zpěv. 

Po cestě domů  mi trošku vrtalo hlavou to, proč se ke mě vždy mimo školu Nick tak hlásí a zdraví mě, když ve škole se na mě ani nepodívá. Za 10 minut v naší oblíbené kavárně.  Cinkla mi SMS od Natky a protože jsem měla čas, tak jsem souhlasila.

"Děje se něco?", ani jsem Natku nepozdravila, když jsem si k ní sedala v kavárně. "Ne nic, proč?". "Nevím jen se ptám", usmála jsem se. Celou tu dobu v kavárně se na mě Natka pořád usmívala, byla taková veselá, taková jiná než obvykle. "Naty? Co se stalo. Máš až moc dobrou náladu", řekla jsem se smíchem. Ne že bych neměla radost, že je šťastná, ale bylo mi to trochu divný.
"No víš...", zasekla se Natka. "Honem,mluv", zvyšovala jsem na ni radostně hlas v očekávání, co z ní vypadne. "Byla jsem venku se Sébou aaa." "A?".. "Chodíme spolu". "No to je paráda", byla jsem šťastná jako Natálka a moc jsem jí to přála. 

....

"Miluju vanu", řekla jsem si pro sebe, když jsem seděla doma ve vaně plné pěny. Seděla jsem tam už dobrých 15 minut a rozhodně jsem nehodlala vylézt. Byla jsem na mobilu. Jsem totiž docela závislák. Projela jsem všechny sociální sítě na kterách mám účet, takže fb (messenger), instagram,snapchat a takhle. A najednou mi přišlo upozornění na FB  nějaká žádost. Nick Palmer vám odeslal žádost o přátelství. "No bezva, už vím aspoň jeho přijmení", řekla jsem si a žádost jsem přijala. 

Nick:  "Nechceš jít zítra společně do školy?" .... cinkla mi zpráva od Nicka.

Sofie: "Já jdu s Natkou"

Nick: "To je škoda, mohli jsme si pokecat a trochu se poznat"
Sofie: "Proč se se mnou chceš najednou bavit, když ve škole máš problém se na mě podívat, natož mě pozdravit?!"

Nick: "Promiň, není to tak jak si myslíš."

Sofie: "Aha. A jak to teda je?"

Nick: *offline 
"No bezva, radši se odhlásil."

Ráno mě probudil zvonek. "Kolik je hodin? Proč mě lidi budí", podívala jsem se na mobil. "A sakra, trochu jsem zaspala", ale pořád jsem tak nějak trochu stíhala. Vystřelila jsem z postele a rovnou jsem běžela ke dveřím. Trochu jsem si upravila vlasy a otevřela jsem. "C -Co tady děláš?" "Ahoj Sofí, nevzbudil jsem tě?". Unaveně jsem přikývla. "Promiň, přišel jsem, aby jsi se nemohla vymluvit, že jdeš s Naty a rád bych ti vysvětlil to, na co ses včera ptala", řekl Nick. "No, jak vidíš, nestíhám. Měj se, ve škole", zabouchla jsem mu dveře před nosem a rychle jsem se utíkala připravit.

Když jsem ve škole otevřela svoji skříňku vylil se na mě menší kyblíček s vodou a u toho stálo: "To máš za ten včerejšek mrcho, ještě jednou si na mě otevřeš hudu a neskončíme jenom u vody..Pá, tvůj Phill"   "Já toho kreténa zabiju" zavrčela jsem. 

"Stalo se něco?" .. "Vážně se mě ptáš na tohle", odbila jsem ho. "Promiň", řekl Nick a odešel.

Naštěstí jsem měla ve skříni náhradní legíny, tak jsem se doběhla na záchod převléknout a už jsem spěchala do třídy na první hodiny. 

Když jsem vešla do třídy, tak se na mě Nick trochu udiveně podíval, ale já jsem ho ignorovala. Štve mě, že ve škole dělá, jakoby nic, ale mimo školu se se mnou chce kamarádit. Po cestě do svojí lavice jsem zahlídla Phillův úšklebek, který patřil mě. "Nenávidím ho".. "Koho?",ptala se Naty. "Philla. Za včerejšek v jídelně se na mě dneska vylil kyblík s vodou , který mi nastražil tak, že když jsem otevřela svoji skříňku, tak se na mě prostě vylil"..  Naty chtěla ještě něco říct, ale vešla do třídy učitelka, tak radši mlčela.

Ahoj všichni :) Vím, že ty začátky nejsou zrovna záživné, ale doufám, že se vám můj příběh líbí a budu ráda, za každý komentář nebo nějaké hodnocení :) Mějte se ♥