Splněný sen ♥

6.

Ještě pořád jsem tam seděl a pozoroval Sofii. A uvědomil jsem si, že se mi líbí. Že se mi hodně líbí. A to jsem si říkal, že to nemůže být pravda. Mě se holka nikdy nezačala líbit po takové chvilce co bych ji znal. A to Sofí skoro ani neznám.

Měl jsem sklopenou hlavu a upřeně jsem hleděl do země.

Najednou mě někdo chytl za ruku. Koukl jsem se na Sofii a ona se na mě usmála. "Ahoj Sofí, jak ti je?", ptal jsem se ustaraně.

"Ahoj, bylo mi i líp", usmála se.  "Pamatuješ si co se stalo?"

"Jo, pamatuju", na chvíli se odmlčela. "Chtěla jsem, aby jsi mě chytil no a protože jsem nedávala pozor, tak jsem vběhla do silnice a srazilo mě auto.".. Jenom jsem smutně přikývl.

Pohled Sofie

Bylo od Nicka hezké, že byl se mnou v nemocnici. "A kdo mě srazil?", byla jsem zvědavá. "Jedna paní. Měla z toho docela šok a pořád se mi omlouvala, že to udělat nechtěla a tak. Tak jsem jí uklidňoval. Potom už jsem jí neviděl, protože jsem jel s tebou do nemocnice..
Jo a máš se podívat na mobil. Budou ti určitě psát vaši a asi i brácha, protože nikdo z nich za tebou teď bohužel do nemocnice nemůže, ale to ty určitě víš", ona jen přikývla a začala se věnovat mobilu.

Pohled Nicka

Po týdnu pustili Sofí domů. Měla ještě asi na týden ruku v sádře, ale noha a hlava už byly v pohodě a modřiny už jí taky pomalu zmizely. Jenomže jsem jí nechtěl nechat samotnou někde v bytě, když měla sádru. 

Nechal jsem Sofí, aby si ode mě okopírovala všechny zápisky co jí chyběly, ať už za tu dobu co byla teď  v nemocnici, nebo ještě za tu doby co byly prázdniny. Byl jsem u ní doma a uvařil jsem nám oběd. Byl zrovna víkend. "Hmm, bylo to moc dobrý, kde ses naučil takhle vařit?", uculila se na mě. "No, jako malý jsem vařil často s mámou, protože mě to bavilo a teď, když tady bydlím sám, tak se o sebe musím nějak postarat". "Ty tady bydlíš sám?", vykulila na mě oči a já jsem přikývl. "Jo bydlím. Naši zůstali na Floridě a já chtěl studovat tady v Londýně. Vždycky mě to sem lákalo. A tak jsme tu koupili dům a já jsem v něm teď sám. " A ona jen přikývla.

Pohled Sofie

Povídala jsem si s Nickem a navzájem jsme se o sobě dozvídali různé věci. O rodině, o tom co nás baví a tak. Věděl, že mě baví zpěv. A taky tanec. Já jsem o něm věděla asi to, že jeho tatínek je ředitelem několika firem a jednu tu firmu přenechal Nickovi, takže teď i Nick je ředitelem. Z toho mi došlo, že jsou asi opravdu dost bohatí, přitom na Nickovi to nešlo poznat.

"Neuhodneš kdo je můj nevlastní bratránek", řekl mi. "No to asi neuhodnu no." odpověděla jsem. "No a co za to, že ti to řeknu?", šklebil se na mě. "No to teda netuším", vyplázla jsem na něj jazyk. "Dáš mi pusu", řekl rozhodnutě. "Ha ha.. A to jako proč? Ani spolu nechodíme", začala jsem se smát. "Hmm, tak ti nic neřeknu", začal dělat uraženého a otočil se ke mě zády. 

Obešla jsem ho, tak abych mu viděla do obličeje. Snažil se udržet si ten svůj naštvaný výraz, ale moc dlouho mu to nešlo a po chvilce co jsem na něj koukala se na mě usmál. Přibližoval se ke mě a já jen stála. Věděla jsem, že mu chci dát pusu, aby měl radost a taky proto, aby mi řekl, kdo je ten jeho nevlastní bratránek. Musel to být někdo opravdu top nebo nevím, když s tím dělal takový tajnosti. Spojil naše rty v jedny a chvíli jsme jen tak nehybně stáli.  Ale on se se mnou potom začal líbat, a tak jsem začala spolupracovat. Bože, měl tak dokonalé rty a uměl dobře líbat. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli a usmáli jsme se na sebe. "No a teď mi něco dlužíš", mrkla jsem na něj. "No. Můj bratránek je Liam Payne z One Direction", řekl. "C - Cože?", vykřikla jsem na něj. "O můj bože, děláš si legraci? Miluju tu skupinu. Ty se tak máš" , chodil jsem kolem něj jak smyslů zbavená. On se na mě jen díval a smál se mi. "Co je?", vyhrkla jsem na něj." Nic, je vtipný, jak z toho děláš pomalu 3.světovou". Na to jsem ho jenom praštila svojí zdravou rukou naštvaně do ruky, ale s ním to nic neudělalo, nespíš ho to ani nebolelo. Pak si mě přitáhl k sobě a chtěl se se mnou zase začít líbat. "Co to jako děláš", řekla škodolibě, když jsem se snažila dostat z jeho sevření. "Proč to musíš vždycky zkazit" , začal se smát. "Možná proto, že mi spolu ani nechodíme a ta pusa předtím byla za to, že jsem chtěla vědět to o Liamovi", usmála jsem se na něj a odstrčila jsem ho od sebe úplně. 

Už se blížil večer a Nick chtěl odejít. "Nechceš tu přespat? Abych se nebála? Dnes mě pustili z nemocnice a nechci tu být sama" . On na mě jenom zůstal zírat, ale po chvilce přikývl. Asi netušil, že bych ho tu chtěla mít na noc.  

"A co bys chtěla k večeři?". "Umíš palačinky?, a on přikývl. "Bezvadný, dáme si palačinky", řekla jsem. On přikývl a začal připravovat věci na palačinky. 

Po večeři jsme po sobě uklidili nádobí a šli jsme se dívat na nějaký film co dávali v televizi. Lehli jsme si vedle sebe na gauč. Možná ani jeden z nás netušil , že takhle skončíme. Já jsem nevěděla, jestli mu nebude vadit, když si na něj položím hlavu. A on zase nevěděl, jestli mě nebude vadit, že se ke mě bude tak tulit. Nakonec jsme oba usnuli. Já s hlavou na jeho hrudníku a on s rukou přehozenou přes mě. 

Ahoj všichni!♥ Je tu další díl k mému příběhu a já doufám, že se vám líbí :) Budu ráda, za každé přečtení,koment nebo něco takového ♥ Mám vás ráda, zatím se mějte. Ahoj ♥