Princezna Hvězd (Dokončeno)

Zvláštní pár

POHLED NIGHTMARE MOON

Tajně sem tuhle noc zase ovládla princeznu Lunu.
Už mě štvalo jen se koukat co se komu zdá a jak je Luna navštěvuje ve snech.
Jasně, že se Luna vspírala, ale pomohl mi Tantabus.
To já ji přinutila ho vytvořit.
Rozhodla sem se osvobodit všechny zlouny, jak nám poníci říkají.
Zatímco byli uvězněni se někteří z nic dokonce... Jak bych to řekla... Víc sblížili.
Mezi mnou a Sombrou to vždycky jiskřilo.
Jako stín mě chodíval navštěvovat na měsíc.
Ale nikdy bych nečekala, že se například Trixie dá dohromady s Discordem!

Osvobodila sem je všechny a společně se Sombrou sem šla napřed hledat nějaké místo, kde bychom se prozatím mohli schovat.
Sombra si na sebe vzal plášť s kapucí a já se pomocí své temné magie přeměnila na jednorožčí klisnu, která mi byla trochu podobná.
Ale byla zima a tak sem si taky vzala menší pláštík.
Podívali sme se po Canterlotu, do Cloudsdalu Sombra nemohl a Manehattan je moc obydlený.
Na všech městech byla nějaká vada.
Pak sem si vzpomněla na Zapovězený les nedaleko Ponyvillu.
Je tam přece Hrad dvou sester!
Šli sme k němu přes Ponyvill.
Byla naštěstí ještě pořád noc.
Šli sme a já najednou v uličce zahlédla nějaké hříbě, ležící v krabici.
Normálně soucit nemám, ale tuhle klisničku sem znala z jejích snů.
Neměla znaménko a byla sirotek.
Zastavila sem se a chvíli na ni koukala.
Sombra se podíval tím samým směrem a vrhl na mě nechápavý pohled.
Já se na něj poměrně vesele otočila.
,,Tuhle klisničku znám z jejích snů! Je sirotek!" řekla sem nezvykle nadšeně. ,,Nechápu co tě na tom tak nadchlo." řekl nezaujatě. ,,Co kdybychom si ji vzali?" zeptala sem se s nadšením.
Kdyby Sombra zrovna pil, vyprsknul by, ale jelikož nepil, jen se na mě šokovaně podíval.
,,Odkdy si TY adoptuješ sirotky na ulici?" řekl zaskočeně.
,,Chrissy má hříbě, Trixie má hříbě, Agaio má hříbě, tak proč ho nemůžu mít já?" řekla sem uraženě.
,,U všech krystalů!" řekl jenom Sombra, protože věděl, že tuhle bitvu nemůže vyhrát.
Já sem se jen vítězně otočila na Scootaloo a nahodila sem ten nejmilejší úsměv, co sem uměla.
Přišla sem k ní a sehnula sem se.
,,Ty si Scootaloo, že?" řekla sem mile. ,,Odkud znáte moje jméno?" zeptala se překvapeně malá klisnička a sedla si.
Dost se klepala.
Bylo vidět, že jí je zima.
,,To není důležité. Důležité je, že vím taky to, že nemáš kde bydlet. Není ti zima?" řekla sem soucitně.
Klisnička byla trochu zaskočená, pak se ale znovu zatřásla a odpověděla.
,,Je mi strašná zima." přiznala smutně. ,,Nechceš jít k nám domů? Udělala bych ti kakao, nebo čaj na zahřátí." řekla sem s nadějí v hlase.

POHLED SCOOTALOO

Taková klisna nemohla být zlá.
Mile se na mě usmívala a skláněla se ke mě.
Jen ten hřebec se mi kapku nezdál.
Ani sem mu neviděla do obličeje a věděla sem, že se mračí.
Stál opodál a něco si nesouhlasně mumlal.
Podívala sem se znovu na klisnu.
,,T tak jo." řekla sem trochu stydlivě a vstala sem.
Klisna se napřímila a usmála se pokynula mi, abych šla za ní a šla dál ulicí.
Hřebec se k ní přidal a já klusala po jejím druhém boku.
Čekala sem, že zahneme do nějakého domu, ale my šli dál do Zapovězeného lesa...

Tak a je tu další kapča.
Hned co ji vydám, du si lehnout.
Co zatím říkáte na děj?
Zatím se nic moc neděje, ale pak mám vymyšlenou dobrou zápletku. ;)