Mary a Harry Potterovi - 1

Bradavický expres

Během posledního měsíce před tím, než jsme měli začít studovat v Bradavicích, jsme si svůj čas strávený u Děravého kotle opravdu užívali. Prozkoumali jsme snad všechny obchody a krámky na Příčné ulici a dokonce jsme si udělali i výlet po Londýně. Také jsme se seznámili s paní Cawhornovou a panem Fortescuem, kteří se k nám chovali opravdu mile. Pan Fortescue – milý starší kouzelník,který se snad neustále usmíval na všechny kolem - nám dokonce ve své cukrárně na Příčné udělal na rozloučenou zadarmo velký zmrzlinový pohár a paní Cawhornová – nebo Isobel, jak nás požádala, abychom jí říkali – nám dala dárky, které můžeme využít v Bradavicích – mně dala mudlovské plnící pero, které očarovala, aby se neustále doplňovalo samo od sebe, protože jsem jí říkala, že mi zatím moc nejde psát brky bez toho, aby všude byly kaňky, a Harrymu darovala samoplnící se brk. Dohromady nám potom dala knihu Významní kouzelníci napříč dějinami, přičemž nám k tomu ještě řekla, že bychom se měli podívat alespoň na zakladatele Bradavic, když už do té školy jedeme. Zato jsme jí poděkovali a když jsme se potom loučili, nabídla nám, že jí můžeme klidně psát, pokud bychom měli zájem, a já jí na to řekla řekla, že jí určitě dáme vědět, jak se nám Bradavice líbí. To vše proběhlo během včerejšího dne a právě dnes nás čekala cesta do Bradavic.

Jelikož jsem nemohla nadšením i nervozitou dospat, probudila jsem se již v necelých sedm ráno. Chvíli jsem se snažila ještě jednou usnout, ale to se mi nedařilo, tak jsem nakonec vstala a tak abych neprobudila Harryho, jsem si začala ještě jednou podle seznamu ve svém dopise kontrolovat věci v kufru. Kufry jsme si s Harrym nově pořídili oba před týdnem na jedné z našich výprav na Příčnou. Když jsem skončila s kontrolováním svých věcí, rozhodla jsem se už rovnou připravit na odchod z Děravého kotle, který proběhne hned po snídani. Přitom jsem ale zřejmě omylem probudila Harryho, jelikož se posadil na své posteli a poté, co si nasadil brýle, na mě překvapeně koukal.

„ Jak to, že ještě nespíš? Vždyť máme ještě spoustu času?" ptal se stále trochu ospalý.

„ Nemohla jsem spát. Jsem hrozně natěšená, ale přitom taky nervózní, jaké to v Bradavicích vůbec bude. Myslíš že si konečně najdeme nějaké kamarády? Když tam teď s námi nebude Dudley, který by všechny zastrašoval?" zeptala jsem se ho v ruce žmoulajíc rukáv kousavého pleteného svetru sešlé zelené barvy.

„ Já nevím Mary. Nebude tam sice Dudley, ale nikdy jsme kamarády neměli, tak vlastně ani nevíme, jak se k nim chovat. Ale určitě to bude lepší než do teď a budeme tam spolu." pokrčil rameny Harry a ke konci se usmál.

„ Máš pravdu. Budeme tam mít jeden druhého a to je to nejdůležitější." usmála jsem se na něj taky trochu.

„ Správně. A teď, když už jsme teda oba vzhůru, tak bychom se mohli připravit a jít se nasnídat." prohrábl si Harry rukou vlasy,které mu i tak trčely jako vždy neposedně do všech stran –ostatně mě většinu času také neležely zrovna poslušně na hlavě, ale díky tomu, že jsem je měla delší, se daly mnohem lépe upravit.

O dvacet minut později jsme oba scházeli plně připraveni po schodech dolů, do lokálu, kde jsme se hodlali nasnídat. Hospodský Tom hned co nás uviděl, na nás kývl a když jsme se usadili, dovznášela se k nám naše snídaně z kuchyně – topinky se sýrem a dýňový džus, na který už jsme si za tu dobu, co jsme u Děravého kotle byli, stihli zvyknout.

„ Už je po deváté, Harry. Asi bychom si měli jít pro věci a vydat se na cestu." řekla jsem poté, co jsem dokousala poslední sousto a zapila jej zbytkem svého džusu.

„ No jo. Aby jsme ten vlak stihli. Kde vůbec máme jízdenky?"zeptal se Harry když také dopil svůj džus a dokonce se hned začal zvedat od stolu.