Mary a Harry Potterovi - 1

Pryč od Dursleyových. Směr příčná ulice.

Když jsem se ráno probudila, bylo poměrně brzo a i přes to, že bylo venku světlo, jsem nechala zavřené oči. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se včera stalo. Opravdu se tady objevil obr Hagrid a řekl mě a Harrymu, že umíme čarovat? Vždyť to snad ani nemohla být pravda.

V tom jsem uslyšela nějaké ťukání. V první chvíli jsem si pomyslela, že to bude teta Petunie, která nás chce dostat z postelí. Pak se ale ťukání ozvalo znovu.

,, Dobře. Vždyť už vstávám.'' zamumlala jsem si pod nos a otevřela konečně oči.

No a v tu chvíli mi došlo, že se to vše opravdu stalo. Chatrč zaplavovalo sluneční světlo a bouře musela během noci skončit. Já a Harry jsme se s nohama k sobě na noc natáhli na pohovku a přehodili jsme přes sebe Hagridův kabát, pod kterým bylo opravdu krásně teplo. Hagrid sám ležel na zemi s polštářem pod hlavou a na sobě měl deku, kterou dali Dursleyovi původně nám. Podle mého ho moc nezahřála, jelikož ji ani neměl přes celé své tělo, ale obr vypadal, že mu to vůbec nevadí a klidně spal, přičemž ještě mírně chrápal.

Když jsem zase uslyšela ťukání, všimla jsem si sovy za oknem, která měla v zobáku noviny a jedním pařátkem se snažila zdolat překážku v podobě okna.

,, Co to je?'' probudil se Harry a nasadil si brýle, aby se podíval, co způsobuje to ťukání.

,, Sova.'' odpověděla jsem s úsměvem a pak šla sově otevřít okno. Ona vletěla dovnitř, noviny upustila nad Hagridem, který se jen přetočil na bok, a poté se snesla na podlahu, kde zobákem začala tahat za Hagridův kabát.

,, Hagride?! Je tu nějaká sova. Přinesla noviny a útočí ti na kabát.'' hlasitě jsem řekla Hagridovi.

,, Tak jí zapleťte. V ňáké kapse tam budou mince.'' řekl Hagrid a otevřel jedno oko.

Harry se začal přehrabovat v Hagridových kapsách a já zatím tu sovu pohladila. Docela mě překvapovalo, co vše Harry z Hagridova kabátu vytáhl, ale po včerejšku by mě to asi nemělo překvapovat tak moc. Pak konečně Harry vytáhl podivně vyhlížející váček s mincemi, které byly buď měděné, zlaté, nebo stříbrné.

,, Dejte jí pět svrčků.'' řekl nám Hagrid stále rozespale.

,, Svrčků?'' zeptal se Harry.

,, To sou ty malý. Ty bronzový.'' napověděl nám.

Harry teda odpočítal pět malých bronzových mincí a sova si je nechala dát do malého váčku, který měla připevněný na druhém pařátku. Pak jednou houkla a vyletěla otevřeným oknem ven. V tu chvíli Hagrid hlasitě zívl, posadil se a pořádně se protáhl. Dokonce mě jednou málem praštil svou obrovskou rukou, ale já naštěstí uhnula stranou.

,, Měli bysme pohnout, děcka. Máme toho dneska stihnout docela dosť. Musíme zajet do Londýna a koupit vám všecky ty věci do školy.'' řekl Hagrid a natáhl se po kabátu, ze kterého vytáhl krabici s Donuts koblihami. Vážně už mě to ani nepřekvapovalo, ale trochu zvláštní to rozhodně bylo.

Harry si stále prohlížel mince a já se musela ušklíbnout nad tím, jak je pozorně zkoumal, až měl čelo skrčené soustředěním. Pak mi ale něco došlo.

,, Ehm, Hagride?'' otočila jsem se na obra.

,, No?'' zeptal se zase on a přitom si natahoval obrovské vysoké boty, které si včera před spaním sundal.

,, Když my nemáme peníze. A slyšel jsi včera strýce Vernona. Abychom se učili kouzlit, to nám platit nebude.''

,, Tak s tím se netrap. To si myslíš, že vám rodiče nic nenechali?'' řekl Hagrid a podíval se na mě se zvednutým obočím.