Mary a Harry Potterovi - 1

Dopisy od neznámého

Od záhadného zmizení skla v pavilonu plazů v Londýnské zoo uběhlo již pár měsíců a ten samý incident vynesl dvojčatům Potterovým zatím nejdelší trest vůbec, ač se sebevíc snažili všem kolem vysvětlit, že to rozhodně nemohla být jejich vina. Když konečně skončil jejich trest, byl začátek letních prázdnin a Dudley mezitím zvládl rozbít více než polovinu svých narozeninových dárků – letadlo s dálkovým ovládáním spadlo na zem a ukončilo tak svůj život, kamera skončila s rozbitým objektivem a při první jízdě na svém novém závodním kole srazil paní Figgovou, která zrovna za pomoci berlí přecházela ulici, takže i kolo ho již omrzelo.

Mary byla ráda, že školní rok už skončil, jelikož školu zrovna dvakrát nemusela, ale to neznamenalo, že se s Harrym nadobro vyhnuli Dudleyho partě. Dudley a jeho přátelé se totiž pravidelně setkávali u Dursleyových v domě a tudíž se Mary s Harrym snažili být co nejdál od nich. Potulovali se tedy po okolí a těšili alespoň trochu na konec prázdnin, kdy měli začít navštěvovat Stonewallskou školu, což byla místní měšťanka, na kterou poprvé neměli chodit s Dudley a jeho partou blbých hromotluků. Dudley měl totiž začít navštěvovat školu Smeltings, kterou dříve navštěvoval také strýc Vernon.

Jednoho červencového dne se teta Petunie za doprovodu Dudleyho vydala do Londýna, aby svému synovi sehnala smeltingský stejnokroj, a Harryho s Mary nechala u paní Figgové, což překvapivě nebylo tak hrozné jako obvykle. Jak to tak totiž vypadalo, za zlomenou nohu paní Figgové mohla jedna z jejích koček a ona je díky tomu přestala tak bezmezně milovat - a svými řečmi o nich dvojčata otravovat. Vlastně u ní bylo dvojčatům velice dobře, protože si sami mohli vybrat, na co se chtějí v televizi dívat a paní Figgová jim upekla i čokoládové sušenky, které byly opravdu úžasné.

Ten den se po večeři Dudley předváděl ve svém zbrusu novém stejnokroji do školy před celou rodinou. Stejnokroj se skládal z tmavohnědého fraku, oranžové pumpky a plochého slaměného klobouku. K tomu ještě patřila sukovitá hůl, kterou se žáci navzájem mlátili, když se učitelé nedívali. Když se strýc Vernon díval na svého syna v novém stejnokroji, chraplavě prohlásil, že je to nejúžasnější den v jeho životě, a teta Petunie zase v slzách tvrdila, že ani nemůže uvěřit, že je to její malý synáček a jak Dudley už vypadá dospěle a pěkně. Harry radši nic neříkal, aby nedostal tou sukovitou holí, přičemž zadržoval smích a Mary byla dokonce z úsilí se nerozesmát červená v obličeji.

Příští ráno, když dvojčata přišla na snídani, to v kuchyni příšerně páchlo a zdálo se, že příčinou puchu je kovový kbelík, ve kterém, když se zblízka podívali, byly nějaké špinavé hadry plavající v šedivé vodě.

,, Co to sakra je?'' zeptala se Mary spíše sebe než tety Petunie, která se na ni přísně podívala a sevřela k sobě rty jako vždy, když se jí něco ohledně dvojčat nelíbilo.

,, Vaše nové stejnokroje. Během dneška vám oboum obarvím oblečení po Dudleym a nějaké staré oblečení, co jsem sehnala. Obarvené bude vypadat stejně, jako stejnokroje ostatních.'' odpověděla teta a dál listovala v katalogu.

V tu chvíli do kuchyně přišli i strýc Vernon a Dudley, který měl u sebe svou smeltingskou hůl, kterou teď nosil neustále u sebe. Strýc Vernon si jako každé ráno začal číst noviny a Dudley uhodil svou holí do stolu. V tu chvíli uslyšeli klapnutí poštovní schránky, což značilo příchod pošty.

,, Dojdi pro poštu Dudley.'' řekl strýc zpoza novin.

,, Ať tam jdou oni.'' namířil svůj prst jejich bratranec směrem k místu, kde seděli Harry s Mary.

,, Dojděte pro poštu, jeden z vás příživníků.'' nakázal tedy strýc a přetočil na další stránku novin.

,, Ať si pro ni dojde Dudley. Zas tak neschopnej ještě není, ne?'' postěžoval si Harry.