Mary a Harry Potterovi - 1

My a umět čarovat?

Takže tady máte první díl z pohledu Mary. Snad se bude líbit... :)

Dovnitřvstoupil muž tři metry vysoký a dvakrát širší, než obyčejnýčlověk. Tvář měl skoro celou zakrytou štětinatými vousy,stejnými jako vlasy, a pod tím porostem na hlavě se mu vyjímalobličej s očima, které byly tmavé,lesklé a dost výrazné. Kdyžse obr vsoukal do chatrče, překročil dveře na zemi, nad které sepak sklonil, zdvihl je a bez nesnází nasadil zpět do rámu. V tuchvíli řev bouře o něco utichl a obr se otočil k prohlédnutícelé místnosti.

,,Nemáte ňákej šálek čaje? Neměl jsem zrovinka snadnů cestu.''zeptal se s pohledem směřovaným na Dursleyovi a poté se několikakroky dostal k pohovce a pořádně se zahleděl na mě a Harryho. Jáse krčila co nejblíže Harrymu, i když to bylo spíše kvůli ziměnež strachu. Obr totiž i přes svou mohutnost působil docela mile.

,,A tu sou. Mary a Harry Potterovi. Naposledy jsem vás viděl jakoouplně malý škvrňata.'' usmál se obr a mě i Harryho si znovupořádně prohlédl.

,,My se známe?'' zeptal se ho Harry překvapeně.

,,No ještě aby ne. To já vás tehdá přivez k těmto...'' proneslobr, ale pak si to asi rozmyslel. ,, Jste dost podobný rodičům.Voba máte oči po matce. Ty, Harry,'' otočil se na bráchu, ,, Tysi spíše podobnej vašemu tátovi. A Mary, ty zase spíš vašímámě. Ale jinak ste samozřejmě dvojčata se vším všudy, to jedost jasně viditelný. To byli super lidi, vaši rodiče.''povzdechl si trochu smutně.

,,Žádám Vás, abyste okamžitě odešel pane!'' ukázal strýcVernon na toho obra zbraní, co měl v ruce. ,, Tohle je přecevloupání!''

,,Zavři zobák Dursley, ty krocane s přetýkající nádivkou.''odsekl mu obr a natáhl se po pušce ve strýcových rukou, kteroujedním pohybem ruky zohnul, jako by byla z gumy a hodil ji do koutamístnosti.

,,Och. Abych nezapomněl, všecko nejlepší k narozeninám. Tadyhlejsem vám dvoum něco přines. Možná to bude trochu pomačkaný,ale jistě příjde k chuti.'' otočil se obr směrem k nám a pak zesvého kabátu vytáhl krabici, kterou nám podal. Já ji od nějvzala a když jsme se s Harrym podívali dovnitř, byl tam čokoládovýdort, na kterém byla bílým krémem napsaná velká jedenáctka.Rychle jsem se na obra podívala, abych poděkovala za nás oba, aleHarry byl rychlejší.

,,Ale voubec nemáte zač, děcka.'' usmál se skromně obr.

,,Kdo vy vlastně jste?'' zeptala jsem se po chvilce, co jsem vevnitřvstřebávala, že nám popřál pro nás cizí člověk knarozeninám a dokonce nám přinesl i dort.

Obrse uchechtl, než odpověděl.

,,Jsem to ale nezdvořilec. Ani sem se nepředstavil. Rubeus Hagrid,klíčník a šafář v Bradavicích. Ale říkejte mě jen Hagrid,jako všeci.'' natáhl ke mně svou velkou ruku a když jsem jipřijala, tak si se mnou potřásl - popravdě jsem měla co dělat,abych zůstala na jednom místě. Pak to samé zopakoval i s Harrym.

Pakpohledem sklouzl k ohništi se zkroucenými obaly od brambůrků apohrdavě odfrkl. Jedním-dvěma kroky k němu poté přišel, sehnulse k ohništi tak, že nikdo neviděl, co tam dělá, a když sepostavil, tak v ohništi hučel oheň a já hned cítila, jak semístností začíná rozlévat teplo z ohně.

Potése obr podíval na docela velkou pohovku a já se lehce usmála apřesedla si do křesla. Harry se na mě na okamžik podíval, alenakonec svůj pohled obrátil k Hagridovi, který si sedl vedle něja pod jehož vahou se pohovka trochu prohnula. Hagrid v tu chvílizačal z kapes vytahovat všelijaké věci přes měděnou konvici;pomačkaný balíček se špekáčky; rošt; čajník; několik lehceotlučených porcelánových hrnečků – což pro mě bylo záhadou,jak je možné, že nebyly rozdrcené na pidi kousíčky; a láhevnějaké zlatavé tekutiny, ze které si dost upil, než začalpřipravovat čaj a nad oheň dávat špekáčky. Za chvíli chatrčnaplnila vůně opékaných špekáčků a to se opět ozval můjžaludek, který hlásil docela nahlas, že má hlad. Dokud obrHagrid pracoval, nikdo neřekl ani slovo, ale když z roštu shrnulprvní tři špekáčky, všimla jsem si, jak se na ně Dudleyzálibně dívá.