Vše to začíná v Seoulu ve zdejší střední škole kde se Min Hee rozhodne začít tančit a zpívat. Vše se jí začne rozpadat, ale jen oni ji pomůžou. Ukážou jí, že nejen láska a poznání je pro ní důležité. Budou teď její rodina.
...pokračováni této povíd...
Zrovna jsem odcházela pryč z šatny. Moje pocity byly smíšené a ja nevěděla, jestli to mám přijmout a nebo ne. V ruce jsem si nesla papíry.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Min Hee? Počkej!" otočila jsem se. "Copak Jimine?" usmál se na mě. "Budeš tu soutěž se Sarang moderovat?" měl prosebný výraz. Koukla jsem se do země. "Nevim......." otočila jsem se a šla pryč. Už tam jen tak stál. Bylo mi smutno, jenže jsem nechtěla říct jo a pak bych nemohla. Rozhodla jsem se, že si zajdu do parku kde jsem byla se Sarang. Byl to úžasný, velký park a už začínal hrát všemi barvami. Sedla jsem si na lavičku u jezírka. Byl příjemný klid a čistý vzduch. Párkrát jsem se zhluboka nadechla. Rozhlédla jsem se jestli tu někdo není. Nebyl. Vstala jsem a začala zpívat a následně tančit na song Fire. Po chvilce jsem si sedla. Začala mě unášet únava. "Máš pěkný hlas." vyděsila jsem se a vyskočila na nohy. Když jsem tomu člověku uviděla do obličeje ulevilo se mi. "Jimine! Ty jses takový Pabo! To není možný! Ja tu málem vypestila duši!" sedla jsem si zpět na lavičku. Jimin se smál, ale přisedl si ke mě. Přesunul si mě k sobě a objal mě. Najednou jsem se citila v bezpečí. Všimla jsem si, že se usmívám. "Jsi tak roztomila...." koukla jsem se na něj. Nemeškal ani chvíli a vlepil mi pusu na čelo. Zčervenala jsem s pusou dokořán. Najednou mě pohladil po líčku. Zachvěla jsem se. "Je ti zima?" zamlela jsem hlavou. Sundal si mikinu a přehodil ji přeze mě. Najednou se objevila Sarang. "Min Hee, tady jsi. Všude jsem tě hledala...." najednou si všimla Jimina, který mě objímal. Usmála se. Najednou se za Sarang někdo objevil. Strachem jsem nedýchala.
Další dílek je tady. :3 Jaki vždy vám na vše odpovím :3 <Aneko3
