Vše to začíná v Seoulu ve zdejší střední škole kde se Min Hee rozhodne začít tančit a zpívat. Vše se jí začne rozpadat, ale jen oni ji pomůžou. Ukážou jí, že nejen láska a poznání je pro ní důležité. Budou teď její rodina.
...pokračováni této povíd...
Seděla jsem u Jimina na posteli. Měl opravdu krásný pokoj. "Tohle je celý tvoje?" rozmáchla jsem rukama. Přikývl a dál něco hledal ve skříni, kterou měl hned naproti posteli. Projížděla jsem znovu pokoj pohledem a fascinovalo mě okno s balkónem. "Jimine, mužů jít na balkón?" koukla jsem se na něj prosebně. "Jo, můžeš, ale nechoď k zábradlí." usmál se a otevřel mi. Když jsem vešla ven, do obličeje mě udeřil noční vítr. Voněl začínajícím podzimem. Rozeplou mikinu jsem si zapla, jelikož mi začínala být zima. U zábradlí byla židle. Rozhodla jsem se si ji vzít. Když jsem si jí brala, jemně jsem se opřela o zábradlí. Křuplo to. Začala jsem padat. Zavřela jsem oči. Dopad bude hodně bolet. ... "Min Hee,jsi v pořádku?!" byla jsem v něčím pevném objetí. Pomalu jsem otevřela oči. Jimin mě pevně držel a vypadalo to, že mě jen tak nepustí. "Jsi v pořádku?" chytal jsem ho za tričko a přitiskla jsem se tváří k jeho hrudi. Měla jsem neskutečný strach. "Jimine, můžeme prosím jít dovnitř?" přikývl a vešli jsme do pokoje. Okamžitě zavřel dveře. Zábradlí nespadlo, ale kdybych se ho o pár vteřin dýl držela asi by spadlo. I se mnou. "Říkal jsem ti, ať k tomu zábradlí nechodíš. Přijít o chvíli později..... Ani myslet na to nechci." koukala jsem na své klepající se ruce a snažila se dostat z toho šoku. Konečně jsem se zmohla k tomu abych promluvila. "Ji....mi....ne ja-ja si chtěla vzít jen tu ž-židli." ze všeho mi bylo najednou k pláči. Chytla jsem si dlaněma obličej aby Jimin neviděl mé slzy. Nechtěla jsem aby věděl, že brečím. Objal mě. Znovu jsem pocítila jeho pevné a svalnaté ruce na mém těle. Hlavu jsem si schovala v jeho tričku. Dal mi velkou pusu do vlasů. "Nebreč, Min Hee, prosím jen nebreč. Bude to v pořádku." otřela jsem si slzy a koukla na něho. Měl zavřené oči. Najednou jsem uviděla proužek vody. Po tváří mu stékala malá slza. Nevěnoval jí pozornost. Natáhla jsem k jeho tváří ruku a tu malou slzu mu utřela. Pohladila jsem ho po líčku načež otevřel oči. "Min Hee...." natáhla jsem se a políbila ho. Naše rty se střetly a mě se znovu v břiše objevili motýlci. Odtáhla jsem se. "Jimine, já na tu opékačku dneska nejdu. Necítím se na ni. Ne po tom...." koukla jsem směrem k oknu a pak zpět na Jimina "Po tom co se stalo venku. Promiň mi to." usmál se a pohladil mě. "Neomlouvej se. Já tam taky nepůjdu. Nemůžu tě tady nechat.... nechci tě tady nechat samotnou. Chci být s tebou Min Hee." usmála jsem se a on mi úsměv opětoval. S ním jsem se cítili bezpečně. Vstala jsem s myšlenkou, že půjdu k sobě. Jimin mě však chytl a strhl zpátky. "Nechci abys odešla. Ne teď." omotal mi ruce kolem pasu a zavřel oči. Ležela jsem vedle něho a začala mě přemáhat únava. Zavřely se mi oči a já usla. ... Byly asi dvě ráno. Probraly mě bubnující kapky deště, které dopadaly na okno. Otočila jsem se v domění, že za mnou leží Jimin. Neležel. Pořád jsem byla v jeho pokoji, ale on ne. Vstala jsem. Když jsem šla od postele ke skříni, zakopla jsem o flašku. "Au, kteréj blbec to sem dal." chytla jsem flašku a došla do společné kuchyně. "J-Hope jak jsi to mohl udělat, vždyť víš, že tě miluje. A nechlastej už. Mam ty flašky všude po pokoji." nakoukla jsem. J-Hope měl v ruce tu samou flašku co já. Jimin seděl naproti němu a jen nevěřícně koukal. "Jak mám Teahyungovi říct, že ho miluju? Vždyť sám víš, že je do něj udělanej Jungkook." znovu se napil z flašky, to už Jimin nevydržel a flašku mu vyrval a šel jí vylít do umyvadla. "Teď by ses měl jít vyspat. Zítra si o tom promluvíme....." vešla jsem. "Ehm... Omlouvám se, že vám tu do toho lezu, ale tohle jsem nakopla v pokoji...." podala jsem mu ji a on ji vyhodil i s tou co před pár chvílemi vylil. J-Hopovi se podařilo usnout na stole. Ze spaní pořád do kola opakoval "Teahyungu miluju tě." Jimin se rozhodl, že ho odnese do pokoje. Někdo vešel. "Lidi, co se to tu děje?" byl to Tea.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když uviděl na mol opitého J-Hopa nevěnoval mu pozornost, dokud J-Hope znovu nepromluvil.
Ahoj ARMYs! Ahoj lidičky! Doufám, že se vám tento díl líbil. Jsem ráda, že vás mám!
Co nakonec J-Hope řekl? Bude Teahyung opětovat city k J-Hopovi?
