Octambulant ( Poberi ~ ff)

3. Kapitola✔️

Olivia POV's

Ve Velké síni panoval veliký rozruch a já si to pevným krokem rázovala uličkou mezi stoly. . ,,Slečno Whittemoreová." Usmála se na dívku starší dáma se špičatým kloboukem. ,,Dobrý den, Profesorko McGonagallová, profesore Brumbále." Potřásla jsem si rukou se ženou v zeleném hábitu a kloubu do špičky stejné barvy a následně i s mužem o něco staršim s dlouhým vousem. ,,Dobrý večer slečno, Minervo, začneme." Profesorka poodešla ke stoličce a zvedla klobouk kývla na mě. Za doprovodu naprostého ticha jsem se prosadila a nechala si nasadit klobouk.  ,,HMMM, zvláštní děvče, si zlomyslná, toho by si vážil Zmijozel to ano." ,,Ne to ne, tam nechci!" Přerušila jsem rázně ten starý klobouk. "Dobrá, dobrá tak se nečerti. Co třeba Havraspár chytrá jsi dost, ale ne, to není správná volba a do Mrzimoru by tě byla Škoda." ,,Super, tak to zbývá jen Nebelvír." Radovala jsem se. ,,Přeci jen si myslím, že nejlepší by pro tebe byl Zmijozel, ale vidím jak se na tebe dívají tvý přátelé takže, ať je to tedy....Nebelvír!" Vykřikl klobouk, když už jsem si myslela, že umřu nudou. James, Lil, Am, Rem a Sirus se prudce zvedli z lavice a začali tleskat i s ostatními Nebelvíry. S úsměvem a melodickým smíchem jsem se k nim rozeběhla a všechny pevně obejmula. Remus trochu zavrávoral, ale dstisk mi oplatil. Ukápla mi slza, když jsem si vzpomněla koho jako posledního jsme takhle objala. Mého bratra. Denny . Žije v Rumunsku. ,,Ty brečíš, princezno?" Stáhl Rem obočí.  Povytáhla jsem obočí i koutek nad oslovením a storostlivostí toho tajemného a pobledlého chlapce. Potom jsme se usadili ke stolu a dali se do jídla.

{opraveno}