Octambulant ( Poberi ~ ff)

6. Kapitola ✔️

Tlumené hlasy vedle mne, mě probouzí. Chci otevřít oči, ale nejde to, jako by byli slepené. Fajn, tak alespoň ruka. Povedlo se. ,,Probírá se, koukejte!" Vyjekl něčí hlas těsně vedle mě. Pomalu jsem otevírala oči a zvykala si na prudké světlo v místnosti. Počkat..? Ošetřovna? U mé postele sedí Lily, Am, Sirius, Jammie i Remus. Vypadá líp bez trhné rány na břiše. Ale i tak vypadal krásně. ,,Ahoj" vydán ze sebe potichu. Lily a Am se ke mě hned sklání a objímají mě. Jamie a Sirius hned po nich. ,,Děkuju, děkuju za záchranu života" můj úsměv se zvětšuje ,,ale neměla jsi to dělat." Na tváři se mi po Remusových slovech objeví zamračený výraz. ,,A proč, to mi vysvětlíš?" ,,Za prvé, to kouzlo tě vysílilo a spala jsi skoro dva týdny - pokud to chceš přesně tak dvanáct dní -, za druhé jsi nás vyděsila, za třetí, změnili se ti oči a za čtvrtý to mě štve nejvíc, přebrala jsi si do sebe ten jed v mé krvé a nakazila jsi se!" Nechápavě jsem na něj hleděla. ,,Remus se snaží vysvětlit, že no ehm,, koktal James ,, že jsi teď vlkodlak." Dokončil Remus. Z plna hrdla jsem se rozesmála, jako kdybych právě nevstala "z mrtvých". Taky by jste se smáli vidět jejich výrazy. James a Am se tvářili jako kdybych byla jednorožec, Sirius vypadal jako Sirius, Lily na mě Koukala pohledem, který naznačoval jestli mi hráblo a Remus, svým zamračeným pohledem, který naznačoval, že to je všechno jenom ne sranda. ,,Čemu se jako směješ!?" Okřikla mě Lily. ,,Já......já.....já už dáv.....dávno vlko....vlkodlak jsem " hekala jsem mezi návali smíchu. Teď už se z jejich tváří nedalo vyčíst nic. Jen z Remusovi úleva, že mě nenakazil a radost, že v tom není sám.

Tak tuhle kapitolu, bych chtěla věnovat jedné super holčině LiaPrinces které moc děkuju za podporu. Kvůli tobě jsem hlavní zápletku odložila o kapitolu dál...

{opraveno}