Octambulant ( Poberi ~ ff)

1. Kapitola✔️

,,Olivie, pojď nebo nestihneš vlak!" Křičela vysoká žena s velmi přísným pohledem na svou dceru, protože opět nestíhali. Bylo známo, že je dívka nedochvylná. Seběhla schody do malé předsíňky a věnovala své matce omluvný úsměv a raději rychle velkouzla do jejich modrobílé kuchyně. Pozdravila svého otce a v klidu snědla připravenou snídani v podání lívanců od její matky. Její otec nebyl moc výřečný muž a proto od něj málokdy ona sama slyšela nějakou delší mluvu ,,Přemístíme se." Promluvil náhle její otec Harry. Ona i matky se zvedli od stolu a čekali než se otec  vrátí i s kufrem mladé čarodějnice. Ta si v ruce nesla klec s krásnou bílou sovou a tašku ve které měla jen ty nejdůležitější věci.

S hlasitým PRÁSK se objevili uprostřed nádraží King's Cross které se hemžilo dětmi které vozili vozíčky s jejich zavazadli, spoustou rodičů kteří se mokrými tvářemi od slz loučili se svými malými čarodějkami a čaroději. Dívka která z toho byla celá rozpačitá se v zápalu rozhlížení kolem sebe nedívala na cestu a dopadla na zadek. ,,Moc se omlouvám, nedával jsem pozor." Omluvně se na dívku usmál chlapec s medově hnědými vlasy a tváří plnou drobných a nepatrných jizviček. Nesměle k ní klekl a pomohl jí sesbírat věci které jí popadali. Potom se rychle vyšvihl do stoje a podal ji ruku. Dívka se jí s ochotou chytla  a s jeho pomocí se vysápala na nohy. Byl opravdu vysoký, skoro o hlavu a půl. Musel měřit alespoň 180 a dívka byla oproti němu se svými 160 malimká.  ,,Jak se jmenuješ? Ještě jsem tě na nádraží ani ve vlaku neviděl..." Vytrhl ji z přemýšlení chlapec. V odpovědi ji ale přerušil náhlý křik na chlapcovu osobu.  ,,Náměsíčníku!!" Zakřičel neznámí chlapec a běžel ke dvojce studentů . V těsném závěsu na ním byl další chlapec s brýlemi. ,,Notak jdeme, nestihneme vlak." Překřikovali jeden druhého a malé dívky si nevšimli. Chlapec se přez rameno ještě otočil, ale dívka už tam nebyla.

Olivia POV's
Našla jsem místo v kupé s číslem 208. Pořád jsem musela přemýšlet o tom klukovi a přezdívce kterou ho nazvali. Nakonec jsem řekla, že až ho potkám zeptám se. Chtěla jsem tedy z tašky vyndat moji oblíbenou knihu, ale nikde jsem ji nemohla najít. ,,Do prčic, určitě mi vypadla!" Byla jsem tak naštvaná, ale co se dá dělat. Vzala jsem tedy hůlky a vyčarovala Elzu - mojeho patrona. Byla to nádherná vlčice. Na dveřích se ozvala klepání a tak jsem s nezájmem v hlase řekla jen ,,vstupte". Na sedačku naproti mě si sedli ti tři z nádraží. Nevěnovala jsem jim pozornost a soustředila se jen na Elzu ke které příběhl další, úplně stejný vlk. Tančili spolu, jako kdyby k sobě patřily, jako by se znali léta. ,,Ehm jsem Oliva Whittemoor, těší mě." Stydlivě se usmála na vsěchny chlapce v  kupé. ,,Jsem Remus Lupin, tohle je Sirius Black a tohle James Potter." Řekl Remus. ,, nějak jsi mi ještě neodpověděla na mou otázku, proč jsem tě tu nikdy neviděl?" Povytáhl husté obočí v barvě jeho vlasů . ,,Noo, jsem tu nová. Přestupuju z Krásnohůlek do 5. ročníku." Slabě jsem se usmála když jsem si vzpoměla proč jsem vlastně tady. Kluci mi vyprávěli o jejich kouskách a o všem a všech ve škole. V kupéčku jsme se vystřídali na převléknutí a potom se znovu dali do řeči.

Takže tohle by byla první kapitola. Snad se vám líbila

{Opraveno}