Live Puppet I.

Zapomenutá minulost I.

Podíval jsem se malou škvírou dveří od skříně, jenom jsem zahlédl na zemi malou hrací skříňku. Byl to takový malý ztrouchnivělý kolotoč, kde se dřevění koníčci pomalu točili dokola. Hrála ta stará nostalgická melodie, docela dlouho jsem jen tak stál ve skříni a koukal tou škvírou na ten předmět před sebou...nemyslel jsem na nic určitého, prostě jako bych nebyl duchem přítomen. Po chvíli mě vytrhl z toho transu dětský smích za dveřmi pokoje. Trhl jsem sebou, přitiskl se zády k zadní části skříně, zavřel oči a ruce si přitiskl k tělu...Celým domem se z ničeho nic rozezněl ženský nářek. Bylo to opravdu divné, už jen z toho, co jsem slyšel jsem si dokázal vybavit, že ji někdo ubližuje..bylo to příliš intenzivní..jako by se to každou chvíli přibližovalo. Když jsem měl pocit, že to je hned za dveřmi pokoje..utichlo to a posléze to nahradil zase ten dětský hlas..zprvu jsem nevěděl, co přesně říká...Ale po chvíli soustředění mi došlo, že vlastně zpívá jednu z těch strašidelných říkánek, co se často objevuje v hororech. V ten moment mi došlo, že vlastně já se ocitám v jednom takovém hororu...Sám jsem nevěděl jak jsem se přemohl, ale dal jsem ruku na dveře. Zpěv utichl a najednou dítě promluvilo. „ Líbí se ti schovávat v temnotě? Nebojíš se toho, že tam s tebou něco je?" Najednou mě ten trýznivý pocit samoty, který jsem pociťoval už nějakou chvíli..opustil, ucítil jsem něčí dech na krku. Ztuhl jsem..rozbušilo se mi srdce. Cítil jsem ruce na svých bocích a horký vzduch, který mi foukla bytost za mnou za ouško. Dal jsem ruce před sebe..šíleně se chvěly...neohrabaně jsem se zapřel o dveře skříně. V ten moment vše zmizelo..spadl jsem na čtyři ze skříně ven a nikde nic nebylo..rozhlédl jsem se, abych se ujistil. Opravdu nikde nic..jen hrací skříňka, která už nehrála..jinak zcela prázdný pokoj. Oddychl jsem si úlevně, opatrně se zvedl a šel ke dveřím pokoje. Jedním rychlým pohybem ruky jsem otevřel a trochu nejistě vyšel ven. Nelíbilo se mi to ticho, které najednou panovalo v domě...ale i tak potřebuji se dostat pryč. Odhodlal jsem se tedy jít stejnou cestou jakou jsem přišel..Možná jsem před chvílí byl ještě strachy bez sebe a sotva se hnul, ale teď ze mě nějak strach opadl..netuším čím to bylo..možná adrenalin nebo tak něco. Šel jsem stejnou cestou, opravdu stejnou..došel jsem ke vchodovým dveřím. S nadšeným a uvolněným výrazem na tváři jsem otevřel..oslepilo mě světlo..ze zvyku jsem zavřel oči a pokusil se udělat krok před sebe. Byla to chyba, ale opravdu strašná chyba..Nedostal jsem se ven z domu, dalo by se říct, že ještě hlouběji..konkrétně do sklepení. Jak jsem se pokusil o krok, natáhl jsem se jak dlouhý, tak krátký. Neudržel jsem rovnováhu a začal se kutálet dolů..chvíli mi to dalo zabrat..jakmile jsem dole pod schody zastavil nárazem do zdi..Vydechl jsem, snažil se zadržet dech a potlačit slzy, které se mi hrnuly do očí kvůli bolesti. Dlouho jsem to nevydržel a zhluboka se nadechl..po obličeji mi začaly stékat menší potůčky slz..Opatrně jsem se pohnul a sykl..jak se zdálo nejspíš jsem si něco zlomil..Byl jsem ještě v šoku, takže jsem se moc soustředit na to..co jsem si zlomil nemohl., i když zlomené to třeba nemuselo být...možná naražené. Začal jsem se tedy zhluboka nadechovat a vydechovat, abych se pořádně uklidnil, jinak jsem se prostě nemohl jinak hnout z místa..hlavní pro mě bylo zachovat klid a nepanikařit.

Ještě několik minut jsem strávil na zemi než jsem se dočista uklidnil, začal jsem se tedy kontrolovat. Nejdřív jsem pohnul nohami..bez bolesti, ruce to samé. Oddechl jsem si, tohle mi jenom potvrdilo, že budu ještě schopný pohybu. Prostě jsem to musel překousnout, rychle jsem se odrazil od země, hlasitě jsem vykřikl bolestí a chytil se za žebra..Rychle jsem oddychoval a zapřel se v té tmě o něco teplého a hebkého vedle mě. Začal jsem se trochu smát, jak mi to přišlo najednou komické. Tohle snad nebylo možné, já a takový smolař..? Odkdy..? Usmál jsem se vesele a zase začal myslet pozitivně, opatrně jsem se pokusil rozhlédnout, zda tady dole něco neuvidím. Když jsem se pokusil otočit a vydat se zpět nahoru, dveře se najednou zabouchly, uslyšel jsem jen cvaknout zámek. Došlo mi, že jsem zase v pasti. Byl jsem opět na začátku..mráz mi přeběhl po zádech a já byl zase strachy bez sebe...To je tak, když si někdo hraje na hrdinu a není ním. Věc o kterou jsem se opíral se najednou pohnula a chytila mě za ruce, které mi dost rychle zkroutila za záda a schválně mi zmáčkla žebra. Vyjekl jsem opět bolestí a podlomily se mi nohy, takže jsem šel opět k zemi. Když už jsem byl na čtyřech, začala mi bytost tlačit hrudník víc k zemi, nemohl jsem se bránit a tak jsem se prozatím poddal, aby konečně ta bolest přestala. Přestala na mě tlačit, uslyšel jsem rozepnutí zipu a po chvíli mi už mizely kalhoty i s boxerkami ze zadečku. Okamžitě jsem se začal vrtět..Jistě, že se tohle mému mužskému egu nelíbilo a měl jsem divnou předtuchu. Avšak nic jsem nezmohl, každý pohyb a vzepření mě pouze víc a víc ničilo...