Live Puppet I.

I. Noční můra nebo ztracená vzpomínka?

    S hlasitým výkřikem jsem se probudil, okamžitě jsem se posadil a chytil za břicho. Cítil jsem šílenou bolest, ale když můj pohled sklouzl na místo, kde by měla být rána. Nic tam nebylo. Rychle jsem se ohlédl, zda tu ještě ten muž někde je. "T..to není možné..", tiše jsem vyřkl. Byl jsem doma ve své ložnici. "Nejspíše...špatný sen." Zasmál jsem se zoufale nad tím. Kdykoliv  zavřu oči, ocitnu se na jiném místě. To nemohla být realita, opravdu jsem jenom měl noční můru. Promnul jsem si tvář a dal nohy z postele dolů. Nějakou chvilku jsem ještě seděl a přemýšlel nad tím, ale nakonec jsem jenom zavrtěl hlavou. Nedokázal jsem nad tím přemýšlet, jako kdybych měl zablokovanou mysl.

   Z mého menšího zamyšlení mě probudí známá melodie. Zpráva. Mobil. Rychle jsem se ohlížel a hledal ho okolo sebe, našel jsem ho pod polštářem. Překvapeně jsem zamrkal. Zpráv a zmeškaných hovorů byla spousta, ale jako první jsem rozhodl číst nově příchozí.

Od: Kise-sensei*

Opět zameškané hodiny. Požaduji vysvětlení absence, která trvá už měsíc a stále bez omluvy.

Uritaka Kise

Od: Tai

Kde se zase touláš? Chybíš nám..

   Zvládl jsem nakonec opustit ložnici a dostat se do koupelny. S povzdechnutím jsem se prohlížel v zrcadle. Viděl jsem svůj odraz, ale jako kdybych se nepoznával, něco mi prostě přišlo jiné, ale nevěděl jsem co. Byl to zvláštní pocit. "Co se s tebou děje?" Položil jsem ruku na zrcadlo a zahleděl se do svých očí. Ty najednou zrudly a místo mého odrazu se objevil odraz té zrůdy. Odtrhl jsem se okamžitě, při couvání zpátky jsem se svezl nohou na podložce před vanou a tím se dostal do sedu. Srdce mi bušilo jako splašené. Ne. Tohle znova ne. Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na zrcadlo. Byl pryč. Cítil jsem slabou úlevu, menší uvolnění svalů, ale stále byl v mém těla adrenalin. Necítil jsem se bezpečně ani ve svém domě. Okamžitě jsem vyběhl z koupelny zpátky do ložnice, sebral oblečení, které leželo na zemi. Neřešil jsem, jak dlouho tam mohlo ležet, jestli je čisté nebo nějak zapáchá. Prostě jsem sebral jen mobil a klíče a vyběhl z domu. Musel jsem mezi lidi, někde kde by mě nemohla ta zrůda dostat, tam kde nebudu rozhodně sám. Běžel jsem, co mi síly stačily mezi, co největší hlouček lidí uprostřed města. Zastavil jsem se a ohlídl se, zda není někdo za mnou. Zda mě někdo nesleduje. Zdálo se, že vše je v pořádku, sklonil jsem se a opřel své ruce o kolena. Zhluboka jsem dýchal a snažil se uklidnit. "Noční můra..jen hloupá noční můra." 

   "Rene! Rene!!" Trhl jsem hlavou za zvukem a uviděl své spolužáky ze střední školy. Běželi za mnou, usmívali se a mávali. Normálně bych jim to opětoval, ale měl jsem z toho všeho, co se odehrálo za poslední dobu zvláštní pocity. Nebyl jsem si jistá, zda i tohle není jen hloupý sen. Stihl jsem se jen narovnat než se okolo mého krku pověsil Ryuu. Světlé blond vlasy, velké modré oči, kluk menšího vzrůstu a také můj spolužák. "R..rád vás vidím." Dostal jsem nervózně ze sebe a opětoval obejmutí. "Kde jsi k sakru, tak dlouho byl? Nedal jsi nám ani vědět?" Naštvaně mě probodl pohledem Tai. Zapomněl jsem na chvíli na vše, co mě tížilo. Uvolnil jsem se a pobaveně se zasmál. "Doufal jsem, že se před vámi schovám. To víte, trávit každý den s vámi je opravdu unavující.." Dal jsem si ruce za hlavu a ušklíbl se na ně. Hned jsem za svoji odpověď schytal pár postrčení a poznámek od nich. Jen jsem se na usmál. Byl jsem konečně zpátky mezi přáteli. Konečně bezpečí...