Live Puppet I.

Zapomenutá minulost II.

      Sjela drápky po mém zadečku s chlípným zavrněním. Silně, majetnicky mi ho zmáčkla. Neudržel jsem klidnou mysl a neubránil se sladkému, vzrušenému zavzdychání. Celé mé tělo pohltil žár, i když její ruce, kterými se mě dotýkala..byly chladné. Tělo se mi začalo třást, ne však..ale zimou. Nezvládal jsem už ležet hrudí na zemi, zapírat se lokty a koleny o tu chladnou betonovou zem. Přestala se mě dotýkat, jako by snad četla mé myšlenky. Dala mi jednu svoji ruku pod břicho a druhou pod stehna. Přetočila mě na záda, zvedla a vzala si mě do náruče. Přitiskla mě ke své odhalené, vypracované hrudi. Do tváře se mi dostal ruměnec. Teprve teď..jsem si uvědomil, že jsem se chvilkově poddal cizímu člověku a k tomu ještě muži. 

    Začal jsem sebou házet navzdory tomu, že jsem byl zraněný. To se mu očividně nelíbilo. Nejdříve na mě zavrčel jen varovně, ale když jsem i přes varování...dál sebou házel a odstrkoval ho od sebe, pustil mě. Jako by mu snad nezáleželo v jakém stavu jsem, a co mi způsobí. Spadl jsem na bok a vyjekl bolestí. Zůstal jsem ležet a sledoval přitom zeď naproti sebe. Zatínal jsem zuby a zadržoval tu nesnesitelnou bolest, co mi způsobovaly naražená žebra. Chvíli se nic nedělo a nastalo ticho.  Podíval jsem se na jeho nohy. Natáhl jsem ruku, chytil ho za chodidlo a pokusil se přitáhnout. To mi však nedovolil. Nejdříve jen lehce dal jednu svoji nohu na moji hlavu. Posléze si ji s hlasitým zavrčením otřel o moji hlavu. Jako bych byl nějaká rohožka. Pobaveně se mi vysmál. Byl jsem bezbranný. 

   Na moment jsem se dostal jako kdybych se dostal do transu, najednou jsem chvilkově to vše ignoroval, ten pocit se mi nelíbil. Nechtěl jsem si to nechat líbit. Zatnul jsem  ruce v pěsti.  Vykřikl jsem bolestí. Mé tělo ovládl adrenalin a já byl schopný se rychle dostat na kolena. Uvnitř mě vřela krev. Začal jsem vrčet jako vzteklý pes. Nenechal pokračovat můj odpor...opět. Přestávalo ho bavit, když jsem se takhle vzpíral a on ani nemohl nic udělat. Podíval jsem se na něj a hned vzápětí jsem pocítil druhou vlnu nesnesitelné bolesti. Sklonil jsem hlavu a podíval se na své břicho. Mé tričko zbarvila rudá barva krve. Srdce mi bušilo každou chvílí rychleji, začínalo se mi zatmívat před očima. Natáhl jsem na něj ruku a chytil ho za kalhoty. Látku jsem pevně stiskl, zatáhl jsem za ni..při pokusu se zvednout. Bohužel k mé smůle..jsem mu stáhl jeho rozepnuté kalhoty a odhalil tím jeho vzrušenou chloubu, která se dožadovala pozornosti už značnou dobu. Ztuhl jsem úplně a jen němě s pootevřenou pusou koukal před sebe.

  Pohladil mě po tváři a přiblížil se víc. Skousl si ret a chvíli mě pozoroval, jak klečím jako solný sloup, bezbranně před ním. Zajel mi jednou rukou do vlasů a pevně je chytil. Druhou rukou si chytil svoji chloubu, lehce se pohladil po celé délce. Špičkou se otřel o mé rty a z jeho úst se vydralo tiché zavzdychání. Už se neudržel a vklouzl svojí chloubou do mých úst..mezitím, co já byl zcela omámen.  Nečekal na nic, začal surově přirážet, aby mi dal najevo kdo je tady tím pánem. Ze začátku to hnulo mým dávícím reflexem, nesouhlasně jsem se snažil odtáhnout. Avšak mě nenechal, vždy trhnul rukou a mým tělem projela bolest, kterou mi způsobil zatáhnutím za vlasy. Takhle má ústa ještě chvíli mučil. Zaklonil hlavu a začal se mračit slastí. Vzrušeně vzdychal až nakonec má ústa vyplnila hustá a teplá tekutina. Pustil mě a já se hned odtáhl. Lapal jsem po dechu. Část jsem musel už předtím spolykat, jinak bych se nejspíš zadusil. To co jsem nedokázal mi steklo z koutku pusy na triko. Sáhl jsem na to, že to setřu..ze zvyku, ale bylo to podivně lepkavé.

Zvedl jsem na něj vyděšeně pohled, culil se jako neviňátko a už se oblékl zpátky. Opět jako kdyby mě něco svázalo, nemohl jsem se hnout. Popadl mě a šel v té tmě ke dveřím. Otevřel dveře a vešel dovnitř se mnou v náruči. Ostré světlo, které způsobovala nepatrná, zaprášená žárovka visící uprostřed místnosti. Byl jsem na několik sekund oslepen. Když jsem po několika mrknutí začal rozpoznávat pár věcí, moji pozornost hned upoutala velká, železná konstrukce postele. Žádná matrace, polštáře nebo peřina, prostě nic. V místnosti byly už jen stoly na kterých bylo plno mučících nástrojů. Sevřelo se mi hrdlo. Krev mi tuhla v žilách nad představami, co mi může vše udělat. Polkl jsem na sucho. Všiml si toho, pobaveně se ušklíbl. Nepostřehl jsem..co udělal dál. Zahleděl jsem se do jeho ledového oka, které na mě upíralo zrak. Trochu jsem sebou cukl. Nemohl jsem se stále hnout. Došlo mi, že využil situace...