Vzpomínky jsou zpátky.
Tak si navlékám černé tepláky a utíkám pryč.
Vnímám to ticho kolem
a v tom tichu tolik zvuku.
Rostoucí tráva a pampelišky ve výbuchu.
Mé suché ruce svírají uvadající fialky.
Dám si je do čaje.
Mohly by vyléčit mé rány,
možná duševní šrámy.
Utekla jsem daleko.
Do dětského parku, k lavičce, kde popíjím svůj čaj.
Koukám na západ slunce.
Vzpomínám.
ČTEŠ
Zrcadlo myšlenek
PoetryŠpatný rozhodnutí, srdce zlomený, lidi nenáviděný, samotný, noci uplakaný, plný bolesti, trápení, nahota co tě láká, mám krvavý ruce, křičím jen tiše, kručí mi v břiše a ztráta s poezií ve čtyři ráno.
