Dům na konci ulice

Babičko?

Mami, a proč musíte s tátou pryč? Gregu, už jsem ti několikrát říkala, že jedeme na týden do Londýna aby jsme tam řešili pracovní věci. Tomu bys nerozuměl. Zavezeme tě k babičce , která tě pohlídá. Řekla mamka. Cítil jsem vztek, protože Londýn je město kde se chci jednou za život podívat a oni mě s sebou nevezmou. A navíc... babička  je doslova divná. Peče každý den buchtu, kterou vždycky stejnak vyhodí slepicím a půlku dne čumí do blba a přitom poslouchá nějaké staré slaďáky. Je u ní zkrátka nuda. Tak jsem vykřikl. A proč nemůžu třeba k tetě a strýcovi Benovým?! Gregu, víš že teta ze strejdou pracují denně 15 hodin? Kdo ví co by jsi tam dělal a kdo by tě hlídal. Konec debaty! Řekla mamka. Mozkem mi projeli projevy vzteku tak jsem vyběhl z ložnice do pokoje a hlasitě zabouchl za sebou dveře. Sedl si na postel a uvažoval co u ní budu dělat. Budu se s ní bavit o jejich zážitcích? Ne! Nuda! Budu s ní péct buchty? Ne! Nuda! Budu s ní poslouchat staré hity? Ne! Ještě větší nuda! Budu prozkoumávat vesnici? Jasně! Aspoň se projdu! Když v tom slyším. Gregu, zbal si věci. Za chvíli pojedeme. Neváhal a vytáhl kufr. Do přední kapsy jsem si zabalil foťák, kapesníky,nabíječku na mobil, určitě mobil, a dalekohled. Do velké kapsy si zbalil knihu, nějaké to oblečení a to je asi tak vše. Gregu! Pojď! Zavolal táta. Rychle jsem seběhl schody a zaběhl do ledničky pro pití na cestu. Přesněji pro Big Shock. Nasedl do auta a kufr hodil vedle sebe na sedadlo. Zapl se motor a jeli jsme. Řekl jsem si že si dám sluchátka. Vytáhl jsem si mobil ale kde mám ty sluchátka?! Najednou se mi myšlenkami projela vzpomínka že jsem si sluchátka nechal na stolu v  pokoji. Já jsem vůl pomyslel si. Tak jsem jako vždy vykoukl z okna a prohlížel si okolní svět. Když jsme dorazili vzal si kufr a hurá za babičkou. Co bylo nejdivnější, že jsem zaklepal na dveře a nikdo nikde. Tak jsem si dům obešel a vešel dovnitř zadem. Popadl jsem kliku. Pomalu zatočil a otevřel. Jen tak jsem ještě do dveří pošduchl aby se otevřely dokořán. Babi?Jsi tady?Nic... neváhal jsem a šel do obýváku, kde jsem seděl asi tak pět minut. Vykoukl jsem z okna, které bylo hned u křesla. Byl tam takový ošklivý dům, který stál úplně na kraji vesnice. Z ničeho nic jsem uslyšel podivné vrzání po podlaze. Neskutečně jsem se lekl. Otočil jsem se a vykřikl. Babičko? ....

Pokračování příště. (Bylo to krátké. Vím)

Děkuji