Dům na konci ulice

Náhrdelník

Seděl jsem na mé posteli opřený o zeď a poslouchal v sluchátkách skladby mých nejoblíbenějších hudebníků. Mé nohy se pohybovaly do rytmu hudby, stejně tak mé prsty. Měl jsem zavřené oči a myslel celou tu dobu na Jenny. Na její oči a na její hlas, který zní jako zpěv andělův. Na chvíli jsem oči otevřel. Do pokoje mi oranžově svítily pouliční lampy. Chvíli jsem sledoval stromy tancující do rytmu hudby. Zvrat přišel až ve chvílí, kdy oranžové světlo předčilo světlo modré. Světlo zabarvilo stromy a ostatní domy do zářící modré. Záře mi ihned vbila do očí. Vbila mi do očí, jako výbuch atomové bomby. Zakryl jsem si oči dlaní. Na zlomek sekundy jsem zahlédl, jak mi záře zvíralnila kosti v mé dlani. Světlo rychle zmírnilo a pokračovalo směrem k jedinému domu. Už asi vám dojde, že pokračovalo směrem k domu stojící na konci naší ulice. Když už jsem mohl zase vidět okolní svět, rychle jsem se postavil a rozběhl jsem se k oknu. Nevadilo mi, že jsem měl na uších pořád sluchátka a že jsem si je nejspíše rozbil. Hlavní bylo zahlédnout, co se děje. Když jsem vykoukl z okna, viděl jsem mladou modře zářící slečnu jít po ulici. Jenomže něco bylo špatně. Ten dům tam nebyl, ale i tak si slečna kráčelu k místu, kde by měl stát. Jenom jsem civěl a netrpělivě čekal, co se stane až dojde slečna svou cestu. Když stála v cíli, nic neudělala. Jenom stála a ohlížela se. Těžko říct jestli dům hledala nebo se ho snažila nějak znovu objevit. Ohlídla se za sebe a zastavila svůj pohled do mého okna. I na tu vzdálenost jsem poznal, že se slečna usmála. Poté se otočila zpět a jednoduše zmizela i se svou modrou září. Poté zase pouliční lampy osvítili ulici a stromy. Já jsem pořád stál jako socha a koukal jestli se ještě něco nestane. Když jsem si uvědomil už se dít nejspíš nic nebude, odklusal jsem zpět k mé posteli a sedl jsem si. Po sednutí jsem ještě 3x poskočil, kvůli prožnosti postele.

Ráno jsem vztal unavený. Z postele mě ještě do toho bolely záda. Chvíli jsem ležel břichem nahoru a uvažoval. Vlastně jsem neuvažoval. Jenom jsem hloupě ležel a promítal jestli mám vstát nebo se udusit polštářem. Na štěstí jsem si vybral první možnost. Oblékl jsem se a šel do jídelny. ''Ahoj, Gregu.'' řekla babička a položila na stůl talíře. ''Vidím, že ses vyspinkal dobře, protože už je jedna hodina odpoledne.'' řekla a zasmála se. Bezslov jsem se posadil na židli. Babička položila na stůl velký hrnec a podala mi do ruky naběračku. Odkryl jsem poklici hrnce a pomalu jsem se do něj podíval. V hrnci byla rajská polévka, kterou zbožňuji. ''Ty víš jak na mě.'' řekl jsem a podíval se s úsměvem na babičku. Babička se jenom ušklíbla a dál si krájela zeleninu. Ihned jsem si nabral. Než jsem se do jídla pustil, babička se mě zeptala ''Slyšela jsem, že sis našel slečnu.'' a svou otázku doplnila ironicky svůdným pohledem. ''A ví to taky pekař nebo sousedovic zahradník?'' zeptal jsem se a uraženě koukal do talíře. ''Pekař ne, ale pan zahradník jo.'' odpověděla babička, když koukala do ledničky. Já jenom prohodil očima a konečně se pustil do jídla. ''A jak se jmenuje?'' zase se zeptala babička a opakovaně na mě hodila ironicky svůdný pohled. ''Jsem snad u výslechu? Ah, já ho nezabil!'' řekl jsem a poté pokroutil hlavou. Babička reagovala tichým smíchem. Když jsem dojedl, chtěl jsem jít k Jenny abych ji popsal, co stalo dneska v noci. ''Už půjdu.'' oznámil jsem babičce a vyšel se obléct.

Stál jsem venku před hlavními dveřmi domu Jenny a čekal reakci na zvonek. Chvilku jsem venku stál a čekal. Poté jsem zaslechl otevření dveří. Rychle jsem si přejel dlaní přes vlasy do strany a upravil mikinu. Když někdo konečně otevřel dveře, stála za nimi Jenny.  ''Ahoj, Gregu. Počkaj tady. Hned jsem zpátky.'' řekla Jenny a než jsem stihl říct ''Ahoj.'' zabouchla mi dveře před nosem. Zase jsem chvíli čekal. Mezitím jsem se obhlížel po zahradě. Měli ji opravdu pěknou. Měli tam malé jezírko, které strážil vysoký umělý plameňák a krásné květiny. Poté Jenny otevřela dveře a zeptala se ''Tak kam půjdeme?''. Já jen chvíli uvažoval a potom nabídl ''Třeba do parku?''. ''Klidně, budeme mít klid.'' řekla a usmála se. Poté se Jenny nasadila boty a vyšli jsme.