Dům na konci ulice

Něco je špatně!

Dostal jsem šok! Dostal jsem takový šok až jsem vyletěl z gauče do výšky jako raketa. Babička mě vystrašila starou maskou rockové skupiny Kiss. Bylo to divné, protože jsem poprvé v životě ji slyšel smát. Ale nebyl to takový záchvat smíchu, který známe. Byl to takový smích, který se zdál jaký by něco zakrýval. Ale v té chvíli jsem si myslel že, mi to příjde divné, protože jsem ji slyšel se smát poprvé. Tak jsem to nechal plavat. Začal jsem se smát taky. ,,Ahooj Gregu! Tak moc jsem se na tebe těšila!!'' vykřikla babička a rychle mě objala. Nepochopil jsem... babička taková  nikdy nebyla. Docela jsem se vystrašil. ,,Sedni si'' ukázala na křeslo babička. ,,Já něco na rychlo uvařím, dobře?'' řekla a odešla do vedlejší místnosti. Co jsem tak blbě koukal na ulici vzpomněl jsem si na ten podivný velký dům co stál na samotném konci ulice. Byl jsem zvědavý. Tak jsem vstal a vykoukl z okna. Nevím jestli jsem něco měl ale ten dům tam nestál! Začal jsem přemýšlet a ohlížet se jestli není na jiné straně nebo jsem si to spletl s jiným domem ale ne! Vím že vedle toho domu stál velký strom. Když jsem se koukl zpět na plochu kde by měl údajně stát. Viděl jsem jenom ten obrovský strom. Nic jiného. Z ničeho nic jsem slyšel jak mě babička volá. ,,Gregu, dáš si jídlo?''. Nechal jsem to být a vyběhl do kuchyně. Stála tam babička a v rukách držela talíř se špagetami. Rozzářili se mi oči! Špagety miluji. Zatím co jsme seděli u kulatého stolu. Napadlo se zeptat babičky na ten podivný dům. ,,Babi? Nevíš náhodou něco o tom hnusným domě co stál nebo co stojí na konci ulice?''. Zeptal jsem se zatím co jsem si nabral obrovskou hrst špaget. Podíval jsem se na babičku. Nevypadala že chce odpovědět. Tak se strachem v očích jen vydala ,,O čem to mluvíš?''. Tak jsem jen mávl rukou a jedl dál. ,,Babi, skočím si ven, dobře?'' zeptal jsem se babičky. ,,Ale jasně, běž. Ale nechoď daleko!''. Poslechl jsem a šel do obýváku pro bundu, sluchátka a mobil. Oblékl jsem se a vyšel. Zabouchl za sebou dveře a podíval se směrem na konec ulice. Věřte nevěřte... Ten odporný dům tam zase stál. Stál tam vedle toho obrovského stromu. Sice jsem chtěl do obchodu pro něco k pití ale myslel jsem si že když se vrátím dům zase zmizí. Bez váhání jsem se vydal na konec ulice. Zatím co jsem kráčel po chodníku měl jsem pocit že se dům ode mně vzdaluje. Jako by přede mnou utíkal. Zrychlil jsem. Dům stále se nerozhodl se zastavit. Začal jsem sprintovat za ošklivým až nechutným domem. Ale on pořád jenom zrychloval. Když jsem byl zaměřený pohledem na dům nevšiml jsem si kamene ležící na chodníku. Bohužel jsem zakopl. Když jsem se vzpamatoval dům byl pryč. Ohlídl jsem se a stál jsem jen metr od dveří babiččina domu. Jako bych utíkal na místě. Jako by chodník se změnil na běžící pás a  já běhal na stejným místě. ,,Se*u na to!'' pomyslel jsem si a vyšel do obchodu. Cestou jsem se zamýšlel co se to sakra stalo? Tohle není normální. Snad to je jen nepovedený zlý sen. Když jsem se vracel z krámu s taškou plnou energeťáků a chipsů dům tam nestál. (Nečekaně). Když jsem otevřel vstupní dveře. Vyděl jsem v chodbě slečnu v modrých moderních šatech a malou papírovou korunkou. Zleknutím jsem mrknul a slečna byla pryč! Rychle jsem vyběhl do obýváku. Babička tam seděla zatím co si prohlížela papírovou korunku kterou měla před chvíli přízračná mladá slečna na hlavě. A vedle sebe měla také modré šaty. Hned jsem vykřik. ,,Kde jsi to vzala?!''. ..Měla to jednou jedná holka která šla s tímto na ples. Ale přepadly ji tam nějací úchylové. Tu holku už nikdy nikdo neviděl.'' Odpověděla babička. Udiveně jsem koukal. ,,A jakto že ty věci máš ty?'' Zeptal jsem se. ,,Jednou jsem to našla před vstupními dveřmi tak jsem si to schovala. Ale je to už asi 5 let.'' Řekla se slzami v očích babička. Sedl jsem si do křesla a o přízraku holky jsem radši nic neřekl.