Vánoce po Pobertovsku✔️

5. prosince

Spokojeně jsem seděla na hodině přeměňování a broukala si do rytmu jedné písně. Věděla jsem, že se mi kluci pomstí, ale už jsem s tím byla smířená.

V tu chvíli vešel do třídy James zabalený do peřiny a podle jeho výrazu bylo jasné, že pod ní moc věcí nemá. Když včera chytil Zlatonku jeho dres se mu potrhal, tudíž neměl nic na sebe. Za ním vešli tři kluci kupodivu taky v peřinách. Remus se na mě zlostně podíval, ale já se jen usmála. Když jsem rozprodala všechny věci bylo hodně holek nešťastných, že nic neulovily. A tak prostě skočili po Pobertech a urvaly si, co se dalo.

Studenti se začaly smát a Mcgonagallová si založila ruce na hrudi. ,,Co to má znamenat pánové?"

Remus ukázal na mě. ,,Za to může ona paní profesorko!" pronesl zahanbeně. Ze všech to bral asi nejhůř. V tu chvíli se všechny pohledy otočily na mě. ,,Víš, že žalovat se nemá?" vyprskla jsem naštvaně, ale nepopřela jsem to. Stejně by mi to nebylo nic platné.

,,Opravdu slečno? V tom případě teď hned půjdete s pány do Prasinek sehnat jim nové oblečení. Váš dozor bude profesor Brumbál a máte školní trest po zbytek týdne," pronesla přísně. Pobouřeně jsem se zvedla a vyšla z místnosti.

Když jsme došli za Brumbálem, tak mu div nevypadly oči z důlků. ,,Zrovna jsem chtěl odjet na ministerstvo, ale to snad počká..." šibalsky se usmál. ,,Pane profesore a nemohl byste nás pustit samotné?" udělal na něj psí oči Sirius.

Po dlouhém přemlouvání Brumbál svolil. Byla to noční můra. Radši bych strávila dva měsíce s Filchem než s Pobery v obchodech. Dávaly mi to pěkně sežrat. V každém obchodu jsme strávili minimálně půl hodiny. Byli horší než holky. ,,To jsme tě dostali co?" zašeptal mi do ucha Remus až jsem nadskočila.

,,Merline pomož mi!"