Vánoce po Pobertovsku✔️

13. prosince

Když při snídani vešli Poberti do Velké síně, celá místnost propukla v smích. Dokonce i profesorka Mcgonagallová se raději podívala jinam, ale nakonec to stejně nevydržela.

Poberti nevěděli, co se děje a tak se nechápavě dívali všude kolem sebe. Použila jsem na ně večer matoucí kouzlo, a tak když se ráno podívali do zrcadla viděli jen sami sebe nenamalované.

Potichu jsem zašeptala formuli a pousmála se. James ukázal na Poberty a začal se jim chechtat, ale pak mu jedna holka donesla zrcátko a on se zděsil a začal řvát. Vyhledal mě pohledem. To jsi přehnala naznačil pusou a zamračil se na mě. Sluší ti to ukázala jsem mu palec nahoru a on si založil ruce na hrudi.

Musela jsem sama sebe pochválit za svůj geniální výtvor. Každý měl na sobě tak dvě vrstvy make-upu, potom pudr, tvářenku, červenou rtěnku, vodové linky a řasenku. Byli jako hezcí klauni.

Mcgonagallová k nim přiklusala a založila si ruce na hrudi. ,,Co to má znamenat pánové? To jste se snad úplně zbláznili?" pokárala je. ,,Tak my si to půjdeme smýt paní profesorko," řekl James s úsměvem. ,,Ani náhodou, za chvíli je vyučování. Budete to hold muset vydržet do přestávky nebo do odpoledne," řekla a odešla.

•🎄•

Šla jsem na hodinu formulí, když ke mně někdo přiběhl a objal mě zezadu. Vykřikla jsem. ,,Jamesi nech toho!" protočila jsem oči a dívala se nezaujatě dopředu.

,,Něco mi chybí," zašeptal mi chlapec do ucha. Cítila jsem jeho dech až se mi udělala husí kůže. Nebyl to James. ,,Náhrdelník vlka Oli," šeptl a nepouštěl mě.

Byla to tak důvěrná chvilka, že jsem ji nechtěla kazit. ,,Teď je můj," řekla jsem a pokračovala: ,,Chystáte na mě dneska něco?" ,,Právě proto tady jsem, mám ti vyřídit, že dneska nic nebude, ale máš se těšit na zítřek," špitl Remus.

,,A ten náhrdelník chci," řekl a pustil mě. Ani jsem si nevšimla, že jsem při našem rozhovoru měla zavřené oči, ale když jsem je otevřela, byl už pryč.