Amazonie

2.Nájezdníci

Zaujmeme pozice. Všechny dívky od pěti do jedenácti let obklíčí hlavní srub. Uvnitř máme schované naše cennosti, jako například drahokamy, perly, nebo ukořistěné slonovinové šperky. Dragouni po tom nesmírně touží. Po řece obchodují s jiným Dragouny. Mají veliké lodě, velké jako čtyři moje stany za sebou, ne li pět. My máme jenom kánoe, jsou mnohem praktičtější. Dívky od patnácti a výše se čas od času zabalí a jedou na druhou stranu řeky, kde žijí naši spojenci - Muži. Tam se uzavírají sňatky a rozvíjíme své národy. Když se narodí holčička, je naše. Když chlapec, odvezeme ho k Mužům. Nikdy jsem tuto tradici nepochopila. Dragouni jsou smíšení, takže takovéhle nedostatky nemají. Oblékají se do červenočerných kůží z hadů, kterých je tu dostatek. Těží železo a zlato. to jim krademe, težit neumíme. 

Okolo hlavního srubu pobíháme jako šílené a očima hledáme Dragouny. Starší amazonky je asi pozabíjely, jako vždy.

,,Tamhle!" Vykřikla Christina. je to mje vlastně jediná kamarádka. Často spolu lovíme.

Očima zamžourám do lesa a zaměřím se na bodběžící k nám se sekerou. Vložím šípdo tětivy, zamířím a vystřelím. Trefa do hlavy.

,,Víš, co to znamená?" Zeptám se rychle. Christina see na mě pochmurně podívá s prázdným výrazem ve tváři a přikývne.

,,Že naše lnie se prolomila."

Na nic nečekám a rozběhnu se přímo k řece. Slyším volání svých druhů, ale nevnímám. Jediné, co mě zajímá, jsou skřeky, ozývající se od řeky. 

Doběhnu k řece a zasednu za balvan, ale ještě, než to udělám, zahlédnu pohyb.

Velká Medvědice prchá z boje. Mrcha jedna nevděčná. Za ní se řítí jeden z Dragounů s roztočenou sekerou. Medvědice se ohlédne a když uvidí, co jí Dimitri přichystala, dá se do zbabělého úprku. 

Mrcha, nemrcha, je to naše vůdkyně. Zamířím na Dragouna šípem a vystřelím, ale vedle. Špatně jsem odhadla jeho rychlost. Znovu zamířím a vystřelím. Šíp mu probodne koleno. Vyrazím k nemohoucímu muži a zabodnumu dýku do srdce.

Medvědice s ezastaví a podívá s na mě. Kývne hlavou na znamení díků  zašeptá něco jako: ,,odměna je tvá"

Oplatím jí kývnutí a běžím zpátky do tábora. Kolem se válí spoustu mrtvých těl a krvavých zbraní.

Kolem hlavního srubu vidím bojující nepřátele. Amazonek je tu asi jen sedm.Bylo nás patnáct. Nemáme šanci se ubránit. Vytáhnu dýku a jdu jim pomoct do boje. Mordujeme se hlava nehlava, jsem celá od krve a snad i nahá, protože mi oblečení asi spadlo, nebo mi ho strhl některý z Dragounů. je i to jedno, jediné, co mě zajímá, je, aby se nedostali do srubu.

Pak uslyším roh a asi umřu úlevou. Troubení rohu je znakem Mužů.

Další kapitola :-) mám toho teď trochu moc, tak se moc omlouvám... Jenom, Dimitri je bohyně války, tak abyste věděli :-)

Elizabeth9CZ