Začnu jsem prudce kopat nohama a hned po chvíli se začnu topit. Okamžitě vytáhnu nůž a začnu šermovat kolem nohou, kde mě zubaté čelisti držely za nohu a prokousávaly mi maso.
Vzduch mi pomalu docházel. Už jsem neměla sílu ani kyslík na to, abych šermovala proti zelené obludě. Prostě jsem se nechala stáhnout ještě níž a už jsem loučila se životem.
Pak jsem o sobě nevěděla.
Probrala jsem se a první, co jsem viděla, byl obličej jednoho z Mužů. Leknu se a ucuknu hlavou dozadu, přičemž se bouchnu hlavou o tvrdou zem.
Muži mohlo být tak sedmnáct a díval se na mě velmi pobaveně.
,,Co sis myslela, že tam najdeš?" Zeptal se s autoriou. Působil velmi pyšně, ale i tak mě zachránil.
,,Hada."
,,Hada." Nebyla to otázka, jen to zopakoval.
,,Hada." Přisvědčila jsem. Tohle mě začínalo bavit.
Protočil panenky.,,Jak se jmenuješ?" Nebyla jsem si jistá, jestli mu můžu věřit a nenašla jsem způsob, jak mu to mírně říct, tak jsem mu to řekla prostě rovnou.
,,Nevěřím ti. Říkej mi jak chceš, ale svoje jméno ti neřeknu."
,,Prosím tě. Ty sis, KHALI, jako myslela, že tě nepoznám, jo? Myslíš, že bych zapomněl na osmiletou holčičku jménem Khali, která ponížila nejen mě, ale taky Connora, našeho vůdce?" Při zaznění svého jména jsem otevřela pusu a zavřela jsem ji až na slova holčičku. To namísto údivu vystřídal vztek.
,,Tak hele." Vzteky jsem se postavila. ,,Nejsem žádná osmiletá holčička. Já - narozdíl od tebe - lovím tygry a leopardy, mezitím co ty se schováváš v davu. Promin, jsem to vděčná, žes mě zachránil, ale do mých dalších plánů ti nic není. Je to taktika na nic." Poslední větu jsem si řekla jen pro sebe, ale on ji slyšel.
,,Co je na nic? Že jsi lovila červenočerného hada, ze kterého si Dragouni dělají oděvy. Ptal jsem se proto, že jsem chtěl vědět, jestli budeš lhát." Odpověděl na mou otázku dřív, než byla vyřčena.
,,Tak fajn. Poslouchej. První jsem se chtěla převléct za muže a jít k vám, ale pak mi došlo - nebo spíš Christině došlo - že svou, uh, jaksi ženskost neskryji úplně. Tak jsem šla lovit ty pekelné hady, abych si z nich udělala oblečení a šla pryč k Dragounům. Nenávidím je, ale ještě víc nesnáším naše sídlo. Navíc všichni nemusí být zlí." Koukám se do země.
Chvíli je ticho. Oba dva přemýšlíme o tom, co jsem právě řekla.
,,Víš co?" Řekne nakonec.
,,Nevím." Řeknu, aniž se na něj podívám.
,,Pojď se mnou k Mužům."
Děkuju všem, co mě podporují a píšou komenty, jsem Vám nesmírně vděčná!!
-Elizabeth9
ČTEŠ
Amazonie
AdventureŽivot v dívčí tlupě není jednoduchý, zvláště, když vás zabíjí, bez velké záminky. Khali si na to zvykla rychle. Ale nikdy si nezvykne na nájezdy Dragounů. Nikdy.
