Amazonie

7. Nový účes

Zůstala jsem sedět s otevřenou pusou. On se na mě koukal s jedním obočím povytaženým. Takhle jsme se na sebe koukali asi třicet vteřin.

,,Jak to jako myslíš?" Řekla jsem po chvíli. ,,Já nemám slova. Nejdřív mi řekneš malá holčička a najednou mě zveš na procházku k Mužům, kde mě pravděpodobně každý druhý znásilní."

,,Tak za prvé bys ses převlékla za Muže. Za druhé bych tě chránil. A za třetí jsi to měla ještě tak včera v plánu."

,,Ale - " Zarazila jsem se. Sakra, má pravdu. ,,No, to je jedno. Já jdu k Dragounům."

,,Fajn, jdu s tebou." Nedal se odradit.

,,Co po mně chceš? Co za mnou dolejzáš? Já nestojím o tvou pomoc. Já-"

,,Kdybych tě nevytáhl z tý velký tlamy toho krokodýla - po který budeš mít mimochodem jizvu do konce života - "Pohodil hlavou k mojí noze, která mi krvácela i přes kusy látky. Až teď jsem si uvědomila tu bolest, ale nedala jsem na sobě nic znát. ,,Tak jsi mrtvá. Neptej se proč jdu s tebou. Dneska v jedenáct u vás na břehu u toho javoru pročísnutýho bleskem."

Tiše jsem zavrčela. ,,Fajn. Co-"

,,Já svůj převlek mám. Ale ty ne." Prohlédl si můj hrudník. ,,A koukej si sehnat nějaký vršek. Nehodlám si připadat jako nějaký úchyl na malé holčičky."

,,Já nejsem žádná - "

,,Ještě jsem nedomluvil." Po téhle větě se ve mně rozhostil pocit bezmoci. Čtyřikrát mi skočí do řeči, pak mu to já udělám jednou, ale pán ještě nedomluvil? Podíval se na mě. ,,Tak dneska v jedenáct u javoru na pláži." Znovu si mě prohlédl od pasu nahoru. ,,Se svrškem."

,,Počkej-" Ale už byl pryč. ,,TO JE NEFÉR!!!!" Zakřičím.

*  *  *  *   *

Později v noci, kdy už mám převlek vytvořený, jsem tak nervózní, že si nemůžu ani lehnout, natož abych spala. Bez Amazonek to bude jiné. Popadnu nůž a vlasy si zkrátím těsně kolem brady. Ani se na sebe nepodívám a odejdu k řece na plážičku.