Amazonie

8. Dragouni

Na pláži Muž již stojí. Kouká na moje vlasy s otevřenou pusou.

,,Sluší - "

,,Co kdybys mi řekl své jméno, hm?" Přeruším ho.

,,Chtěl jsem ti jen pochválit - "

,,No?" Skočím mu do řeči znovu. ,,Jméno, jsi hluchej?!"

,,Nech toho - "

,,Nenechám! Jméno!" Křiknu.

,,Co ti přelítlo přes nos?" Pak záhlédne, jak se mi nebezpečně zablýsklo v očích, a proto řekl: ,,Jmenuju se Zeck."

,,Zeck?" Zasměju se. ,,Co to je za jméno?"

,,Normální. Tak a teď mi řekneš, proč jsi byla naštvaná."

,,Nevím. Asi jsem jen nervózní." Přiznám a on se zasměje. ,,Co je vtipné na tom, že jsem nervózní?" Štěknu.

,,Nic."

,,To vidím." Pronesu ironicky. On se na mě zatváří jako na dítě a sklouzne pohledem na moje oblečení.

,,Docela dobře šiješ. A dala jsi na mou radu s tím svrškem. To mě překvapuje." Řekne s vytaženým obočím.

,,Hm. Jdeme?"

,,Nezapomeň, že nás tam nikdo nezná. Musíme se tvářit, že víme, kdo je kdo, kde je co, a tak.." Poučí mě.

,,Děkuju za radu. Na to bych bez tebe určitě nepřišla." Sarkasmus mi jde.

,,Proto ti to říkám." Zazubí se na mě. Moje škodolibá radost mě hned přešla. S ním je nemožné mít poslední slovo.

,,Jdeme." Rozhodnu.

Nasedneme na kánoi a každý se chopíme jednoho pádla. Automaticky si sednu dozadu na kormidlo.

,,A a a!! Co si jako myslíš, že děláš?" Zeptá se pohoršeně.

,,Prosímtě. Nebudeme se hádat kvůli místu na lodi. Budeme mít sice trochu ponor vepředu, ale to se ztratí. Teď nekecej a sedej."

,,Pff.." Odfrkne si a obrátí oči vsloup.

Pak jedeme ve spojeneckém tichu. Monotóně kormidluji až slyším Zeckův hlas.

,,Jsme tady."