sedm barev duhy ✔

indigová

"Tvé oči?"

"Ano, mé oči," zopakoval ještě jednou Will, poté co mu věnoval milý úsměv.

Luke se na něj zadíval se zamyšleným pohledem, jako by se snažil v jeho očích najít smysl života. Po několika dlouhých vteřinách odvrátil pohled zpět k rozkvetlé louce.

"Připomínají mi bouři."

Stáli tam, pozorovali duhovou krajinu a nic neříkali. Vlasy jim čechral jemný vánek a líné slunce se pomalu začínalo snižovat za obzor.

"Bouři?" zopakoval po něm Will.

Luke se usmál.

"Ne jen tak obyčejnou bouři."

Zhluboka se nadechl a zadíval se k obloze.

"Připomínají mi bouři, která každou chvíli mění barvu. Jednou vypadají jako volně visící dešťové mraky a jindy jsou zase jako zatažené nebe nad rozbouřeným oceánem. Hrají několika odstíny modré najednou, ale možná to tak připadá jen mně."

Will se začal smát. Luke se k němu pomalu otočil a s nechápavým výrazem se mu podíval do tváře.

"Ani se nedivím, že nemáš naší školu rád," řekl, když se konečně přestal chichotat.

Luke natočil hlavu na stranu, ale rozhodl se zůstat zticha. Chtěl vědět, co mu chce říct.

"Nejsi jako ostatní, víš? Většina lidí vidí všechny barvy, ale nedokážou je vnímat."

"Co tím myslíš?"

"Chtěl jsem tím říct, že jsem rád, že sis ke mně ten den v knihovně sedl," uculil se Will.

"Jsi ten nejkreativnější a nejvíce vnímavý člověk, jakého jsem kdy potkal a toho si cením. Vždyť jsi mi i dokázal popsat, jakou barvu má nebe - a já to pochopil."

"Díky."

Tentokrát se hlasitě smáli oba.

"Měli bychom už jít zpátky, než se začne stmívat. Nechtěl bych někde po tmě na louce zakopávat o kamení."

Luke přikývl a oba se vydali zpět do města.

*

Když konečně dorazili, slunce už bylo schované za obzorem. Po nebi se táhly šedé mraky a studený vánek pomalu ustával.

Rozloučili se a každý se vydal svou cestou k domovu.

*

Luke si přetáhl kapuci přes hlavu a pomalým tempem se začal ploužit po popraskaném chodníku.

Míjel zašedlé podniky a jeho bledou pleť ozařovaly poblikávající neonové nápisy.

Ulice se začaly smáčet indigovou tmou.

Město naplnilo klidné ticho a sem tam se kolem prohnalo spokojeně vrnící auto.

"Celkem pěkný večer," špitl si pro sebe a prošel malou brankou před jeho domem.

Vklouzl do svého pokoje a konečně se uložil ke spánku.