We Save Them... [FINISHED]

#1

Howdy!!!
Vítám vas u nové knížky!!
Takže jsem se rozhodla psát trošku jiný příběh, než je obyčejný Undertale nebo AUs...
Tohle je můj vlastní příběh s UT postavama (všema) 😉
Takže nebudu zdržovat a snad se vám to bude líbit 😇

Už bych měl asi vyrazit... pomyslel si Sans, když se podíval na hodiny. Byl celý jako na trní a od raného odpoledne se nemohl na nic soustředit. Jenom na to, aby všechno nepohnojil. Ještě naposledy zkontroloval malou krabičku, kterou měl v kapse u kalhot. Tentokrát na sobě neměl svoji modrou mikinu, kraťasy ani papuče ne.

Dneska je velký den a tak si oblékl bílou košili, nějaké černé kalhoty a modré tenisky.
Naposledy se koukl do zrcadla a doufal, že nevypadá jako idiot.

,,Brácha?! Můžeš sem na chvilku jít?" zavolal na Papyruse, který v momentě přišel.
,,ANO? CO SE DĚJE?" zeptal se ho Papyrus. Potom se podíval na Sanse a zachechtal se.
Sans se začervenal, teda spíš zmodral.

,,Čemu se směješ?!" Papyrus se uklidnil a upřímně se usmál.
,,VYPADÁŠ VELMI ELEGANTNĚ, BRATŘE! FRISK NEMŮŽE NESOUHLASIT!"
Sans zmodral ještě víc a vypadal jako borůvka. ,,Stejně mám strach, že to pohnojím..." zašeptal.
Papyrus k němu přišel a objal ho.
,,PAMATUJ SI, ŽE VELKÝ PAPYRUS V TEBE VĚŘÍ. TAK SI ZKUS TAKY NĚKDY VĚŘIT..."

Je hezké, když ve vás někdo věří. Občas to ale nezažene ten pocit Deja Vu..

,,Ježiš Marja!! Přijdu pozdě!" Sans se rychle odtáhl, popadl bundu a rychlostí světla se řítil ke dveřím.
Ještě slyšel, jak na něj Papyrus volá, že mu drží palce. Vyběhl ze dveří a mířil si to směr barikáda a dveře od Ruin.

Když tam doběhl, byl celý udýchaný. Zaťukal. Chvíli bylo ticho a potom se ozval dívčí hlas.
,,Kdo je tam?"
,,Je tu..." odpověděl Sans.
,,Je tu kdo?"
,,Je tu zima, pusť mě dovnitř, jsem zmrzlý až na kost, heh.."

Dveře se s vrznutím otevřely a z nich vykoukla usmívající se tvář jeho dívky. A když se dneska zadaří, tak i jeho budoucí manželky.

,,Ahoj, ty můj opožděný kostlivce," usmála se širokým úsměvem, který ji odhalil krásné rovné zuby.
Frisk ho chytla za ruku a přitáhla si ho k sobě. Sans se jí pomalu přibližoval ke rtům a nakonec ji políbil. Ona mu polibek opětovala a oddálilo se od sebe, až jim oběma došek dech.
Sans byl modrý jako borůvka a Frisk červená jako rajče.

Chvíli bylo trapné ticho, které Sans prolomil. ,,Promiň, že jsem přišel pozdě..." omluvil se.
,,Zapomněl jsem na zkratku, heh." a usmál se. Ona mu úsměv oplatila a stále ho držíc za ruku ho odvedla k sobě domů.

Odvedla ho do obýváku, kde seděla Toriel, která si četla nějakou knihu. ,,Tak já se jdu převlíct a můžem vyrazit, jo?" řekla Frisk a dala Sansovi pusu na tvář. Sans kývl a rozpačitě pozdravil Toriel.

,,Čau Tori!" Toriel odložila knížku a usmála se.
,,Ahoj Sansi..." pozdravila ho s úsměvem. Pak se postavila a došla k Sansovi.
Ehhh...
,,Do devíti doma..." řekla Toriel tichým, ale děsivým hlasem. V očích se jí ohnivě zablýsklo.
Sans polkl.
,,Ehh..samozřejmě, Tori. Heh,"a nervózně se zasmál. Toriel je hodná holka, ale když na to přijde, tak dokáže člověka pořádně vyděsit.

,,Dobře, já jsem připravená,"
Řekla Frisk, když vyšla ze svého pokoje. Sans m pocit, jako kdyby mu někdo vyřízl jazyk.

Frisk měla na sobě měla modré šaty, zavázané za krkem, které končily těsně nad koleny. Kolem pasu se jí táhly fialové proužky.
K nim měla modré baleríny s mašlí a vlasy měla rozpuštěné a padaly ji mírně pod ramena.
Na očích měla lehce nanesenou oční linku a řasenku.

,,Wow..." to bylo jediné, na co se Sans zmohl. Stál tam jako solný sloup a Toriel do něj musela drbnout loktem, aby se vzpamatoval. Rozpačitě se podrbal za krkem a popošel k Frisk. Chytil ji za ruku a propletl si s ní prsty.

,,Moc vám to spolu sluší," rozplývala se Toriel. Oba se začervenali, ale byli rádi, že jí to nevadí. Sans nechtěl, aby si Frisk musela vybírat mezi ním a Toriel, která pro ni byla jako druhá matka. Už jsou spolu dva roky a všichni byli rádi, že si Sans někoho našel.
Když Sans prozradil Papyrusovi, co plánuje, skákal radostí do vzduchu. Nikdo kromě Papyruse to nevěděl.

,,Děkuji, mami," usmála se Frisk a stiskla Sansovi ruku. Sans cítil, jak se Frisk potí a že je asi nervózní a tak ji stiskl ruku taky. Podíval se do jejích čokoládově hnědých očí a povzbudivě se usmál. ,,Tak dobře... My teda půjdeme a do devíti Frisk přivedu, tak se nemusíš bát.."
Mrkl Sans a Toriel se klidně usmála.

Ruku v ruce vyšli z Ruin a pomalým krokem si to mířili na místo, kde měl Sans naplánované svoje překvapení.
,,Tak... Kam půjdeme?" zeptala se Frisk po chvíli mlčení.
Sans spiklenecky mrkl. ,,To se nech překvapit," když procházeli Snowdinem, všichni je zdravili a usmívali se na ně. Všude panovala klidná atmosféra, naplněna štěstím a láskou.

Konečně došli do Waterfallu, kde měl Sans vyhlídnuté jedno místečko. Jakmile prošli kolem nějakých keříků, Frisk zatajila dech a nemohla uvěřit tomu, co právě viděla. Když se ji Sans zeptal, jestli by nešla na večeři, představovala si přeplněnou Grillbyho hospůdku nebo zamluvený stůl v MTT Resort.
Ale to, co bylo právě před ní...
To si ani v nejbláznivějších snech nepředstavovala.

Před ní se rozprostírala malá loučka, která byla porostlá světle modrou trávou. V trávě kvetly Ozvěnové květiny a prozpěvovaly si tichou píseň, kterou Frisk poznávala. Byla to jejich píseň. Ta píseň, na kterou spolu tancovali při oslavě osvobození podzemí. Ta píseň, při které ji Sans řekl, že ji miluje a že by s ní chtěl mít vážnější vztah. Na trávě byla natažená bílá deka, na které byl položený piknikový koš. Na kamenech kolem byly rozestavěné svíčky, které hořely teplým plamínkem.

Sans si potom uvědomil, že ty svíčky nezapaloval.
Moc díky, brácha...

,,Tak co? Líbí se ti to?" zeptal se s úsměvem Sans a podíval se na ohromenou Frisk.
,,Je to...Je to..." najednou skočila Sansovi kolem krku a vtiskla mu polibek. ,,Je to přímo úžasné!"
Sans zmodral.
,,Jsem rád, že se ti to líbí,"

Posadili se na deku a čas jim utíkal jako voda. Smáli se vlastním vtipům a pili dobré víno. V těchto chvílích, kdy byl s Frisk, si Sans přál, aby tyto chvilky nikdy neskončily.
Potom v jednu chvíli se už konečně odhodlal k činům. Vzal Frisk za ruku a klekl si na jedno koleno. Frisk nevěděla, co očekávat a tak jenom mlčela.

,,Frisk..." začal pomalu Sans.
,,Si ta nejúžasnější a nejmilejší dívka, kterou jsem kdy potkal. Děláš můj život šťastnější a v tmavých okamžicích mi svítíš na cestu jako ta nejjasnější hvězda na obloze. Vždycky si mě podržela, když mi bylo nejhůře, ale zároveň jsem s tebou prožíval ty nejšťastnější chvíle svého života. Když si osvobodila podzemí, nezachránila si jenom příšerky, co chtěli být volné, ale i mě. Dala si mi budoucnost, kterou chci prožít jen s tebou... Proto pro tebe něco mám, ale...
zavři na chvilku oči..."

Frisk tedy oči zavřela a slyšela jenom štěbetání květin a hluboké nádechy jejího přítele.

,,Tak dobře, už je můžeš otevřít.." pomalu otevírala oči a měla pocit, že asi omdlí.

Sans měl na tváři milý úsměv a byl modrý jako borůvka. V ruce držel malou černou krabičku s odklápěcím víkem. V ní byl červený polštářek, na němž ležel malý prstýnek s červeným kamínkem.

,,Frisk...už dlouho se tě na to chci zeptat... Uděláš mě tou nejšťastnější příšerkou na světě a.. Vezmeš si mě?"

Tak jak se vám to líbilo??
Co čekáte, že Frisk odpoví?
Snad se vám ta knížka bude líbit..
Napište do komentů, jestli chcete, abych v tomhle pokračovala 😉

Mějte se, moji milovaní Špunti 😘