We Save Them... [FINISHED]

#22

Howdy!!! 

Tak vám tu přináším další dávku rakoviny, takže si připravte alespoň litr bělidla XD
Snad se vám to bude líbit ;)
 Takže si to užijte !!! :* 

,,Tak se zatím měj!" Rozloučila se Hope se svou kamarádkou a šinula si to domů. Broukala si nějakou melodii a když kolem procházeli nějací lidé, narazila si čepici více do čela. Táta ji varoval, aby si dávala večer pozor. Najednou něco zaslechla. Jako by se někde převrátil kontejner nebo tak něco. Potom její citlivý sluch zachytil bolestný výkřik. Cukla s sebou a nejdřív váhala, jestli má za tím zvukem jít, ale nakonec se rozhodla. Rozeběhla se směrem, odkud se ozývaly hlasy a ten výkřik. Běžela vylidněnou ulicí a zahnula za roh, odkud se výkřik ozval. Uviděla nějakou skupinu kluků, jak se někomu smějí. Když jeden z nich poodstoupil, zalapala po dechu. Nahromadil se v ní vztek a nemohla jen tak tu bandu nechat, aby zmrzačili kluka, kterého má ráda. Aniž by si to uvědomila, zakřičela na ně.
,,NECHTE HO NA POKOJI!!" Ten, co stál nad zakrváceným Thomasem se otočil a zpříma se na ní podíval. ,,Ale, ale.. no to se podívejme, kdo nám to přišel zachránit ten kus sraček," Hope nevěděla, co si má myslet. ,,Ericu?" Ano, Hope zná Erica až moc dobře na její vkus. Kdysi dávno, asi před dvěma roky, spolu chodili, ale nemělo to dlouhého trvání. ,,Proč tohle děláš?" Zeptala se vystrašeným, ale pevným hlasem. ,,Baví mě to! Ha, a taky proto, aby si tenhle červ nemyslel, že na tebe má," Počkat, co? Hope byla myšlenkami úplně bezradná. Buď jsem úplně blbá, nebo právě teď Eric řekl, že Thomas... Zatřásla hlavou a v očích se jí ohnivé zablýsklo. ,,Nech ho na pokoji, jinak si mě nepřej," zavrčela a koutkem oka si všimla, že Thom asi upadl do bezvědomí. ,,Tak určitě, že ne," uchechtl se. ,,Já jsem tě varovala," zašeptala. Ucítila mravenčení v konečkách prstů a tepelnou energii, která ji prostupovala celým tělem. Na dlani se jí objevil plamínek, který se stále zvětšoval. Zazubila se a mrštila plamenem po Ericovi. Ten se jen tak tak vyhnul a už jsem viděl, jak jeho kumpáni utíkají z uličky pryč. ,,Hej! Vraťte se, vy zkurvysyni!!" V rychlosti se otočil zpátky, ale to už dostal pěstí do zubů. Sykl bolestí a vzhlédl. Hope měla na tváři rozčilený pohled a v očích se jí blýskalo. Držel se za čelist a vyplivl trošku krve. ,,Ty děvko," zavrčel a i když měla Hope rychlejší reakce než kdokoliv jiný, nestihla se vyhnout špičce nože, který ji škrábl do tváře. Po líci jí řekl pramínek krve, ale zřejmě jí to nevadilo. Na takovouhle ranku má až moc vysoký práh bolesti. Uchechtla se a vyrazila proti Ericovi, který proti ní neměl žádnou šanci. Párkrát ho udeřila pěstí a potom ho chytila pod krkem. Přitlačila ho na zeď a zvýšila stisk kolem jeho krku. ,,Tak co? Ještě si budeš dovolovat na poloviční monstra?" Zeptala se. ,,Stejně na tebe nemá.. je to moc velkej srab.." zachroptěl. Hope ještě více stiskla jeho krk a zasyčela.  ,,Narozdíl od tebe alespoň ví, kdy mám narozky.." pustila ho a Eric se svezl po zádech na zem. Sýpavě dýchal a nemohl že sebe vypravit ani hlásku. ,,Vypadni a nech nás už kurva na pokoji.." zavrčela na něj a Eric chtěl ještě něco říct, ale když viděl ďábelský lesk v jejich očích, rychle si to rozmyslel a radši utekl pryč. Jakmile zmizel za rohem, Hope se rozeběhla k bezvladnému Thomasovi. ,,Thome? .. Thome!" Poplácala ho po tváři a čekala, jestli se probudí, ale čekala marně. Nevěděla, co má dělat. Prohlédla si ho a pohled ji sjížděl že zlomené pravé ruky, na prasklinu na spánku a na skoro vykloubenou čéšku. Zaklela a opatrně vzala Thoma do náruče. Zaslechla, jak zasténal, ale neprobudil se. ,,A rychle s tebou do nemocnice.." řekla si spíše pro sebe. Začala běžet, protože nechtěla, aby bylo pozdě. Před vchodem do nemocnice a na chvíli zastavila, ale byla to jenom sekunda, aby nabrala dech. Vběhla do nemocnice a šinula si to přímo na pohotovost. Divila se, že v čekárně nikdo není, ale přece jenom bylo už trochu pozdě. Udýchaně zaklepala na dveře růžkama, co má na hlavě. Za pár vteřin jim otevřela humanoidní liška. ,,Hope?Co tady-" pohled ji sjel na zakrváceného kostlivce a rychle je poslala dovnitř. ,,Co se stalo?" zeptala se Fur pevným hlasem. ,,Nějaká banda ho takhle zmlátila.. Pomůžeš mu, že?" V Hopiných očích se leskly slzy a Fur přikývla. ,,Udělám, co je v mých silách, abych ho dala zase do kupy. Nemusíš se bát," ujistila ji. ,,Pomoz mi, mu vysvléknout vršek," Hope přikývla a když Fur přidržela Thoma v sedu, sundala mu mikinu a tričko. Naskytl se jim pohled na otevřenou zlomeninu pažní kosti, ze které se řinula krev. Fur si do ruky v rychlosti vzala obvaz a něco na vyčištění rány. Něčím, co vypadalo jako dlaha ve stylu pásek, mu stáhla rozštíplé části dohromady a začala je obvazovat.
Potom se vrhla na koleno. S ním si trochu nevěděla rady, ale nakonec mu to taky obvázala. Mlčky se přesunula k prasklému spánku. Na ránu přitiskla vatový polštářek a obvázala mu obvaz kolem hlavy, aby mu to drželo. Když byla hotová, na lůžku ho odvezli do nemocničního pokoje. Společně ho položili na postel a Fur mu ještě ruku zavázala do třícípého šátku. Přikryla ho přikrývkou a s menším úsměvem se podívala na Hope, které se ve tváři odrážel strach. ,,Neboj se, bude v pořádku," položila ji Fur ruku na rameno. ,,Kdyby něco, stačí zazvonit, ju?" odešla a nechala Hope samotnou s Thomem na pokoji. Hope musela jít na chvíli na čerstvý vzduch. Vyšla z nemocnice a sedla si na obrubník. Rukama si zajela do vlasů a zhluboka dýchala. Pak vzala do ruky telefon. ,,Ahoj, tati.." pozdravila Hope svého otce.  ,,Ahoj, Hope.. Co se děje? Zníš nějak sklesle.." Dívka si povzdechla. ,,Teď jsem odnesla Thoma do nemocnice.. Nějaká banda kreténů ho málem zabila!" Azzy se za telefonem zarazil. ,,Cože?! V nemocnici?! Počkej chvíli.." chvíli bylo ticho a pak se v telefonu ozvala její matka. ,,Hope.. jsi v pořádku?" zeptala se ji Chara se starostí. ,,Jo, mami, já jsem v pořádku.. Mohli byste sem přijet? Nechci tu být sama.." ,,Samozřejmě, za chvíli jsme tam," a ukončila hovor. To je den.. pomyslela si Hope. Vrátila se do nemocnice a nepřítomně si to kvačila do pokoje, kde ležel Thomas. Když vstoupila, všimla si, že Thomas už není v bezvědomí, ale pomalu otevírá oči. Přiskočila k posteli a po tvářích se ji začaly koulet slzy. ,,H-Hope..?"