We Save Them... [FINISHED]

#5

Howdy!!
Další kapitola je na světě!
Snad se bude líbit (o‿∩)

Frisk si stričla pramen vlasů za ucho a nejistě sepodívala po svých rodičích a bratrovi.
,,No...chtěla jsem vám něco důležitého zdělit..."začala pomalu.
,,Víte...já a Sans..." chytla Sanse za ruku apropletla si s ním prsty. ,,Já a Sans... budeme se brát..."dořekla nakonec.

Na tvářích všech třech se objevil překvapený výraz.Jake a Bill se potom zeširoka usmáli.
,,To je skvělá zpráva! Naše dcera se konečně budevdávat!" Bill byl radostí bez sebe a Jake jeho radost sdíleltaktéž. ,,Ségra? Jdeš na to celkem hopem, ale jsem za tebe rád.Lepšího cápka sis najít nemohla," usmál se na ní Jake aFrisk a Sanse jejich reakce povzbudila.

,,To je super zpráva, že Meg?" otočil se Bill naMargaret, která na tváři měla neproniknutelný výraz. V jejíchočích ale bylo vidět, že radost z toho, že se její dcera budevdávat, nemá. Pak se ale najednou laskavě usmála. ,,Ano, to jeskvělá zpráva,"

Je vidět, jak to předstírá... pomyslel siSans, ale už to nějak neřešil.
Frisk si úlevně povzdechla. ,,Jsem moc ráda, že vámto nevadí," a usmála se na svou pravou rodinu.
,,Proč by nám to mělo vadit? Já jsem rád, že jsikonečně šťastná," odpověděl ji Bill a Jake jenom přikývl.

Frisk se podívala na hodinky. ,,Proboha to už jehodin, už budeme muset jít," Sans i Frisk vstali a Jake a Billje doprovodili ke vchodu. ,,Ještě jednou moc díky, tati..."Frisk objala svého otce a ten jí pohladil po vlasech. ,,To jesamozřejmý... jsi přece moje malá holčička,"

Když odcházeli, tak se Frisk ještě otočila. ,,Jo atati? Už se s mámou nehádej, není to tvoje chyba," azamávala mu. Billovi se na tváři objevil menší úsměv a takédvojici zamával.
Potom zavřel dveře a Frisk se s úsměvem na tvářiotočila k Sansovi.

,,To šlo dobře, že?" Sans se také usmál.,,Yep," a objal Frisk kolem ramen.
Něcose mi ale na tom nezdá... říkalsi Sans pořád dokola a do mysli se mu kradl pocit Deja vu, alenedal to na sobě znát. Teď byl hlavně rád, že všechno dopadlodobře a že teď už jim nic nebrání v tom, aby se vzali.

,,Tak co teď?" zeptala se Frisk, když vyšli zulice, kde bydlí její rodiče.
,,Můžem se na chvilku projít, jestli chceš?"navrhl Sans a Frisk s úsměvem přikývla.
,,Jo to bude fajn. Půjdem do parku?" Sanssouhlasil a ruku v ruce vyšli po chodníku směrem k místnímulesoparku.

Když se ocitli v parku, tak jejich pohled ulpěl naspoustě rozkvetlých květin. Bylo tam také hodně malých dětí,kteří pobíhali kolem. Když šli kolem party, která hrálafotbal, tak si Sans všiml, že se jim míč zasekl ve větvíchvysokého stromu. Prcci si stříhali, kdo pro míč vyleze avypadalo to tak, že to prohrál ten nejmenší. Začal lézt nastrom a vypadalo to, že už bude skoro nahoře, ale najednou se podním prolomila slabší větev a klučina začal padat z výšky asipěti metrů.

Sans se rychle teleportoval pod padajícího chlapce achytil ho do náručí. Ostatní kluci užasle vydechli. ,,Hej prcku,si v pořádku?" zeptal se se starostí Sans. Mezitím k nimudýchaně doběhla Frisk a snažila se popadnout dech.

Chlapec přikývl a otevřel oči. Když jeho pohledsjel na Sansův obličej, tak polekaně vyjekl.
,,Ehmm..." Sans si myslel, že se chlapec lekl jehosamotného zjevu, ale když se podíval na Frisk, která ukazovala naoko a stále se vydýchávala, pochopil.

Stačilo jedno mrknutí a magie v levém oku zmizela.,,Už můžeš otevřít oči prcku," řekl s menším smíchem.,,Už... už vám nesvítí oko?" zeptal se nejistě chlapec.,,Ne, už ne," ujistil ho.

Prcek otevřel oči a už se nelekl. Malinko se usmál aSans taky. Položil chlapce na zem.
,,Už na stromy nelez, ju? Příště by tě nemuselnikdo chytit..." Chlapec přikývl.
,,Jak teď ale dostaneme ten míč dolů?" zeptalse chlapec. ,,To zařídím, neboj se," usmál se Sans a šelblíže ke stromu, aby se podíval, kde přesně se míč zasekl.

,,A jak? Nechci vás nějak urazit nebo tak něco,ale... jste kostlivec?" Sans se zachechtal a nechal svojí magiiproudit skrz ruku až do prstů. ,,Mám vlastní techniku,"lusknul prsty a míč se najednou zvedl do vzduchu. Pohnul rukou anechal míč spadnout do chlapcovi náruče.

,,Wow!! Moc děkuju!" zasmál se chlapec. Potompřistoupil další klučina, akorát vyšší.
,,To bylo úžasný! Nechcete si s náma zahrát jedenmatch, pane kostlivec?" v jeho očích bylo vidět nadšení.,,Pokud mi to tady paní velvyslandkyně dovolí,"

Frisk se zasmála a dala Sansovi pusu na tvář. ,,Jenomběž, potřebuješ prohýbat svoje starý kosti, hehe.. já budutámhle na lavičce," ukázala na dřevěnou lavičku a vydalase k ní.
Sans odběhl s dětma a jak bylo vidět, docela si tydětské hry užíval.

Frisk si sedla na lavičku a hodila si nohu přes nohu.Koukala na svého budoucího manžela, jak si hraje s dětmi adokázala si barvitě představit, jak by se staral o své vlastníděti.

Podívala se na oblohu, kde nebylo ani mráčky avzpomněla si na Sansův obličej, když poprvé viděl západslunce. Povzdechla si a užívala si teplé paprsky, které ji hřálina kůži.

Zavřela oči a ani si nevšimla, že na chvilinkuzabrala.

Mezitím Sans hrál s dětmi fotbal a docela ho tobavilo. Po chvíli byl ale už unavený a stejně museli jít domů,takže se s klukama rozloučil. Cestou k lavičce se mu na tvářiobjevil široký úsměv.
Děti mají z něj respekt, ale nebojí se ho. Za to bylrád.

Když byl u lavičky, tak si všiml, že Frisk malikozabrala. Pousmál se a jemně ji vzal do náruče.
Malinko se zavrtěla, ale spala dál. Aby nemusel choditpěšky, tak lusknul prsty a objevili se u Frisk v pokoji.

Opatrně, aby se nevzbudila, ji položil na postel a zaucho jí strčil neposlušný pramínek vlasů.
Dal jí pusu na spánek a chystal se odejít. Pohled muznova sjel na nástěnku s fotografiemi a když se otočil zpátky naFrisk, zamilovaně si povzdechl.

Luskl a s menší modrou září zmizel. Objevil se vobýváku, kde už na něj čekal dost velký průšvih... 

Awww..
Už úplně vidím, jak Sans drží v náručí mimčo (｡･ω･｡)
Jak se vám kapča líbila btw?
Snad jo a uvidime se u další kapitoly!!
Mějte se, Špunti |°з°|