Příběhy do kapsy

Duch ve skříni

Před třinácti lety mě umřela maminka, byla to alkoholička dá se říct že se pře pila. Nikdy jsem jí to nemohla odpustit bylo to hrozné stále jenom pila a pila. Když jsem se to dozvěděla ani mě to nepřekvapilo. Já jsem už žila sama v mém vlastním bytě ale když mamka zemřela musela jsem se zpět přestěhovat k ním a starat se o tatínka a byt prodat. S taťkou to nebylo lehké byl to velký cholerik. Po roce staraní o tatínka jsem se už vůbec ne divila mamce že to začala řešit alkoholem. Po dvouch rocích můj tatínek bohužel zemřel. Na velmi vážnou nemoc. Musela jsem prodat jejich dům protože jsem neměla tolik peněz na to abych mohla udržovat tak velký dům, když se mi ho podařilo prodat odstěhovala jsem se do bytu , který jsem si pronajala. Byl to malý být 1 + kk ale pro mě to bylo akorát. Nikdo ho moc nechtěl asi proto že byl tak malý nebo nevím.

První noc: Bylo asi sedum hodin večer a já jsem byla už strašně unavená z toho z stěhování a malování z krátká ze všeho, proto jsem se osprchovala a šla jsem spát. Na nové posteli jsem hnedle usla a probudila jsem se až před půlnocí . Probudilo mě hlasité vrzání dřevěné podlahy říkala jsem si určitě to byl jen vítr nebo něco jiného. Otočila jsem se na druhý bok směrem do mýstnosti. A během chvilky se hlasitě vrzání opakovalo znělo to jako kdyby někdo chodil po bytu. A v tu chvíli když na hodinách byla půlnoc otevřela se zničeho nic dveře skříně. Začala jsem se bát. Vypadalo to jako kdyby v té skříni někdo stál. Sebrala jsem všechnu odvahu co jsem měla a šla jsem se tam podívat. Nic tam nebylo, skříni jsem zavřela a šla jsem si lehnout do postele, nemohla jsem spát stále jsem nad tím přemýšlela, nakonec jsem usla.
Ráno jsem šla do práce a odpoledne po práci jsem se vydala za mojí kamarádkou která se zabývá s nad přiroznými jevy. Vše jsem jí to řekla. A ona mi poradila ať dám kolem skříně svíčky a za pálím je, potom ať du normálně spát.

Druhá noc: Když jsem šla spát tak jsem zapálila svíčky kolem skříně a šla jsem spát. Když mě o půlnoci zase probudilo hlasité vrzání podlahy , svíčky už ne hořely ale skříň už byla otevřená. Zapálila jsem svíčky a začala jsem se ptát na otázky. "Je tu se mnou někdo„? "Ano„. "Kdo si„? " Tvoje máma„. ”Přišla jsem tě požádat o odpuštění„. "Mami já už jsem ti dávno odpustila„. "Děkuji ti, ať se ti daří dobře„. A v tu ránu se zavřela skříň. Když jsem to zkoušela dál už nikdo neodpovídal.

A od té doby už se ta skříň sama od sebe nikdy ne otevřela.