Stále jsem se ohlížela, ale nikde nikdo. "Tak děcka! Za 15 minut se odjíždí, tak se začínejte pomalu připravovat. Proč tady není? Ještě ráno mi psal. Byla jsem celkem nervózní. Co když nepřijede? Z mého přemýšlení mě vyrušila něčí ruka na mém rameni. Otočila jsem se. Je tady! Hned si mě přitáhl do pevného objetí. "Eliote! Bála jsem se, že mě tady necháš samotnou. Ty blbče" Zasmála jsem se mu do ramene. "Tak jsem ráno psal, že už jsem na cestě ne." Odtáhl se. Jen jsem ho lehce praštila do ramene. "Hele tak já půjdu se pozdravit s kluka jop?" "Jasně." Mrkla jsem na něj. Eliot byl vždycky fajn, ale vždy jsme byli jen kamarádi. Navíc jak ho tak znám, tak je to spíš typ kluka, který má moc rád holky. Hodně holek. Ani nechci radši počítat, kolik jich měl. Jen jsem zakroutila hlavou, když odcházel a vrátila jsem se ke svojí crew. "Už se nemůžu dočkat. Letos to bude určitě ten nej tábor. Cítím to v kostech." Zasmála se Kate. Je to taková vysoká zrzka. Je o rok starší, jak já a je hrozně fajn. Už několikrát byla kapitánka a je skvělá. Přesný vůdčí typ a navíc ji mají všichni rádi.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kate
Všichni se loučili se svými rodiči. Některé maminky plakaly, jiné byly zase rády, že se svých dětí můžou na chvíli zbavit. Já jsem upřímně typ člověka, který je nerad doma. Ne že bych to tam neměla ráda, ale jsem radši někde pryč. Začali jsme nastupovat do rychlíku, který pojede asi 3 hodiny, než dorazíme do tábora. Je to dlouhán cesta, ale stojí to za to. Našli jsme si s Nicol a Sarah prázdné kupé a zavřeli takový ty skleněný dveře. Pohodlně jsme se usadili v sedadlech a čekali, až se vlak rozjede. Po chvíli tomu tak bylo a my se konečně řítili směr tábor. "Co si myslíte, že bude letos jako táborovka?" Zeptala jsem se holek. "Vůbec netuším. Vždy vymyslej něco novýho, tak fakt nevím." Odpověděla Nicol. Sarah na tom byla stejně. Povídali jsme se a smáli, když najednou někdo zaťukal na ty dveře. "Čau. Máte tady volný místa?" Zeptal se brejloun. Byl to Kevin. Kevin jede teprve po druhé. je celkem fajn, ale občas dost egoista, takže nic moc pro mě. Je dost chytrý. Teda aspoň on si to o sobě myslí. Občas mě dost štve, ale i tak ho mám ráda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kevin
Za ním stáli další kluci. Byl tam Patrick, Dany a Josh. Bože jen to ne. Proč zrovna Josh a Dany. Ty dva nemám vážně ráda. Josh je divnej a Dany. Prostě Dany. Rád dělá lidem naschvál a já zrovna nepatřím k těm, který by měl zrovna v lásce, takže jsem se taky párkrát dočkala jeho skvělých narážek a podobně. Naštěstí ho neberu nějak extra vážně. Hned jsem po těch dvou hodila pohled "zabiju vás na místě" a oni se hned ušklíbli. Nicol naznačila hlavou, že místo tady je a oni vešli. Na někoho jsem ale zapomněla. Teda spíše jsem si ho nevšimla. Byl tam taky Eliot. Sedl si naproti mě a koukal z okýnka. Chvíli panovalo ticho. Začala jsem mít celkem hlad, a tak jsem z batohu vytáhla tousty. Na to najednou všichni reagovali a podívali se na mě. "Nebojte, taky vám dá." Zasmála jsem se. Vypadali, jako smečka hladových vlků. Bylo to vtipný. Podával jsem jim tousty. Když jsem ho chtěla dát Eliotovi, tak ukázal, že nechce. "To je dobrý. Sněz si ho." Nechápavě jsem se na něj podívala. "To je v poho prosím tě. Vem si." Podávala jsem mu ho. "Ale na tebe jinak nezbude." Ukázal na prázdnou krabici. A jo. Neva. Jídla mám dost. "To je v pohodě. Mám ještě tak další tunu jídla. Jsem vybavená." Pousmála jsem se. Úsměv mi opětoval a vzal si toust. Cesta hrozně rychle ubíhala. Bavili jsme se o naprostých kravinách. Já s Danym jsme na sebe házeli stále vražedné pohledy a Patrick se furt jen debilně tlemil. Bože, co to má za kamarády. Vlak dorazil na místo. Nás však čekala ještě tak 2 kilometrová cesta přímo do tábora. Na nástupišti přibylo ještě pár vedoucích. Mé oči se upřely na osobu, kterou jsem moc dobře znala. Adell. Byla o rok mladší, ale na svůj věk moc chytrá a vyspělá holčina. Měla jsem jí moc ráda, ale nenapadlo by mě, že budem jednou nejepší kámošky, ale to předbíhám.
